Poděkování společnosti Pražské fekály a kanalizace
Společnost Pražské fekály a kanalizace se rozhodla více se zviditelnit a nově se zaměřuje také na zážitkovou turistiku. V rámci poznávací prohlídky se tak můžete seznámit například se starou kanalizační čistírnou, nebo věnovat svým blízkým třeba dárkový poukaz na výlet na čističku odpadních vod.
Nízký zájem návštěvníků o poznávání pražských kanálů přivedl marketingové oddělení na skvělý nápad, jak zviditelnit společnost a zpropagovat své služby. Načasování akce bylo na víkend 11 a 12.5. a cílovou skupinou byli závodníci LRU feeder, kteří se v daném termínu rozhodli poměřit své schopnosti na řece Vltavě pod obcí Dušníky.
Pražské fekály a kanalizace se rozhodly svůj program zážitkové turistiky exportovat za hranice Prahy, aby se i mimopražští rybáři mohli osobně seznámit s krásami, které obvykle zůstávají skryty za plotem čistírny odpadních vod. Řekou tak plavaly různé lahůdky, které užaslým rybářům připomínaly, jak důležitou funkci kanalizace vykonávají.
Akce to byla skutečně zdařilá a pro všechny účastníky to byl velmi silný zážitek. Dle prohlášení tiskové mluvčí se díky pořádání této zážitkové turistiky daří ušetřit nemalé finanční prostředky původně alokované na odvoz odpadu, který nyní odvážet netřeba, protože jej odnese řeka.
Rád bych Pražským fekálům a kanalizacím poděkoval za atraktivní podívanou a chci je ujistit, že si jejich práce skutečně vážím. Ale do budoucna mi pozvánku na obdobné akce prosím neposílejte …
Vrabčák ve znamení nul
První oficiální závod letošní feedrové sezóny byl Jarní Preston cup na rybníku Vrabčák v Moravském Krumlově . Jedná se o menší chovný rybník, který kromě občasného pořádání závodů slouží de-facto jako sádka. Obsádku revíru tvořil zejména kapr a to v různých velikostech, od malých sotva kilových kapříků, až po desetikilové trofejní kusy. Obsádka kapra je doplněna menším množstvím lína a amura. Bílá ryba se na revíru téměř nevyskytuje.
Závodům předcházely dva dny poměrně pěkného a postupně se zlepšujícího počastí a v den konání bylo velmi pěkně a slunečno. Teoreticky ideální počasí, které by mělo kapry stimulovat ke zvýšené žravosti a doplnění ztracených zásob po zimě.
Opak byl však pravdou. V průběhu první dopolední poloviny závodu jevily kapři ochotu přijímat potravu pouze v hlubší části rybníka a zejména v oblasti původního koryta. Rybník byl přes zimu vypuštěný a strouha, kterou protékal potok, vytvořila poměrně výrazný zlom, který byl pro ryby evidentně zajímavý. V mělkých částech revíru se kapři buď nezdržovali, nebo nebyli ochotní přijímat potravu a záběry byly spíše náhodné. Mě se podařilo vylosovat mělčí část bez jakéhokoli terénního zlomu, nebo jiného místa zajímavého pro kapry. Slovy odhozového echolotu – byla to rovina, kam až čidlo dohlédne. To že jsem, za celý první poločas neměl jediný kontakt s rybou, mě sice pěkně štvalo, nicméně mnohem zkušenější závodníci v mém okolí vychytali stejné kolečko jako já a tak jsem se mohl utěšovat, že v tom nejsem sám a, že odpoledne to bude lepší …
Pro druhé kolo se mi podařilo vylosovat forhonta na hloubce hned u hráze. Přesto, že mi bylo jasné, že slunce vytáhne ryby do sloupce a více na mělčinu, tak jsem předpokládal, že by slušně zachytat nemusel být problém. Lehce jsem zakrmil dvě místa. První bylo hned u břehu a druhé na hloubce cca v polovině rybníka. Ryby ale na nahazované lahůdky zvysoka kašlaly a jezdily kdovíkde…
Omyl, postupně jsem zjistil, že ryby v úseku mám, ale prostě nežerou. Zvedly se do sloupce, a jak slunce prohřívalo vodu, tak se postupně shlukovaly u hladiny. Letargicky proplouvaly a nevadilo jim ani decentní potáhnutí silonu přes hřbet. K ostřejšímu pohybu je přimělo až to, když jsem o ně zavadil krmítkem.
Za téhle situace jsem vyhodnotil, že standardní feederové zakrmování do jednoho bodu na dně nemá význam a zkusil kapříky chytat ve sloupci. Klasické křupky, plovky, medovky a podobné nesmysly je ovšem nechávaly zcela netečné. Tak jsem zkusil vzpomenout na letní chytání na propad a udělal z části krmení provlhčenou kaši, která udělala ve vodě krásný mrak. Do tohoto mraku jsem nainstaloval háček na dlouhém forpasu, pěkně obsypaný plovoucími kuklami. Kaprům to ovšem bylo opět šumák, v mraku si v klidu proplouvaly a ani je nenapadlo něco pozřít.
Při klasických plavačkových závodech byl zkusil ještě nastřelovat červy, ale to je ve feedru zakázané a tak jsem rezignoval na háček napíchl žlutou reflexní plovku a hodil ji doprostřed hejna kaprů, s tím, že dříve či později se nějaký splete. Bohužel nespletl a já chytil krásnou nulu stejně jako zbytek lidí chytajících v sektoru A.
Po skončení závodu mi to přece jenom nedalo a odjel jsem na malý návesní rybník, o kterém jsem věděl, že do něj bylo den předtím vysazeno cca 150 kaprů a že tito hned po vysazení čile žrali. Rybník dnes ovšem nebyl obsypán hroznem rybářů a na břehu seděl jeden jediný vytrvalec. Ten mi smutně sdělil, že je od rána bez záběru a sdílně mi poreferoval, že dalších 8 lidí už to vzdalo. 9 lidí a 18 prutů na takto malém revíru znamenalo de-facto neproniknutelnou houštinu vlasců a háčků. To, že nikdo nic nechytil, by bylo samo o sobě divné, ale v kombinaci s mými výsledky na Vrabčáku to dávalo celkem smysl.
Pro jistotu jsem klasicky zakrmil třemi pomerančovými koulemi a kapři mi za odměnu odpověděli pěknou vlnou v okamžiku, kdy jsem jim do zakrmeného místa hodil angličáka. Až do večera se ovšem nic nedělo, kapři zcela evidentně projížděli zakrmeným místem, ale nezabrali.
Zlom nastal až v okamžiku, kdy slunce začalo zapadat a mě začala být zima. Kapři se najednou zcela změnili a během čtvrthodinky se mi podařilo chytit 3 kusy a skončil jsem jenom proto, že přicházela tma a už jsem přestával vidět na splávky.
Ryby jsou prostě tvorové nevyzpytatelní a to, že nám připravují nejedno překvapení je na rybařině krásné …
Velký jarní výprodej
Při přípravě na novou rybářskou sezonu jsem udělal revizi stávajícího vybavení a zjistil, že počet prutů i navijáku meziročně opět značně narostl. To by samo o sobě byla potěšitelná zpráva, ovšem problém nastal v okamžiku, kdy to začala nelibě komentovat manželka …
Rozhodl jsem se proto trochu zredukovat svoji rybářskou výbavičku. Těžké ale bylo rozhodování se, co odprodat a co si ponechat. Vezmete do ruky boloňku, kterou jste si kupovali s jasným úmyslem intenzivně se věnovat říční plavačce, ale nakonec z toho bylo tak 10 vycházek za 2 roky… Nebo nostalgicky motáte s Exagem, a přemýšlíte, proč jsem ho vlastně neprodal už předloni, když jsem dával pryč tři další kusy… No jasně, tenhle z nich chodil nejlépe a tak mi připadalo škoda si jej nenechat …
Nic, konec nostalgie… Vše na co se loni nechytalo a akorát na to padal prach půjde z domu:
1. 1) Kandidát na rychlý prodej – 2 ks navijáků Shimano TwinPower 4000 XT-RB + náhradní cívka
Navijáky jsou chytané dvě sezóny, ale jsou stále v dobrém stavu a ještě odvedou dobrou práci a udělají hodně parády.
Cena včetně náhradní cívky a 10 denní záruky na řádné vyzkoušení funkčnosti: 2000 Kč / ks
2. 2) Malí ale silní mazlíkové – 2 ks Shimano Technium 3000 SFB + náhradní cívka
Na navijáku je sice napsáno SFB, ale vypadají exaktně stejně jako aktuální SFC včetně zkosené hrany cívky pro lepší nahazování. Nevím, zda se jednalo o nějaký facelift, nebo už je to SFC.
V každém případě se jedná o minimálně chytané navijáky, které jsem používal na picker a boloňku.
Cena včetně náhradní cívky a plné tříměsíční záruky: 2300 Kč / ks.
PS: Těmto navijákům natolik věřím, že jsem připraven na ně poskytnout záruku obdobně, jako by jste je kupovali v obchodě – pokud by se v tříměsíční lhůtě rozsypaly, tak mi je pošlete a já je na vlastní náklady pošlu na opravu do Normarku!
3. 3) Levný ale přesto kvalitní naviják Shimano Exage 2500 SFB + náhradní cívka
Pěkný a zachovalý naviják. Před třemi roky jsem koupil 4 ks Exage, posléze postupně rozprodal a nahradil vyššími modely. Tenhle kousek jsem si nechával jako záložní naviják, protože z těch čtyř chodil nejlépe. Za celý loňský rok jsem s ním ale nechytal ani jednou.
Cena včetně náhradní cívky a 10 denní záruky na řádné vyzkoušení funkčnosti: 1000 Kč / ks
4. 4) Závodní boloňka Mivardi EVO 2 – 7 metrů
Lehká a jemná boloňka, která si při citlivém zdolávání poradila i s kapry střední velikosti.
Garantuji, že blank není nikde nakleplý. Vzhledem k použitému materiálu bych ji nerad posílal poštou a upřednostním osobní převzetí a vyzkoušení. Další info zde: http://www.mivardi.cz/produkty/pruty/bolognesky/evo-2-bolo-7-0-m/
Cena při osobním převzetí: 3000 Kč
5. 5) Awa-shima Aexeon Carp Match 4.2m
Silná kaprová matchka, kterou jsem používal při chytání v blízkosti potopených stromů. Bohužel se mi podařilo vlastní blbostí přicvaknout střední díl do dveří u auta. Nechal jsem to profesionálně opravit, funguje skvěle, nicméně je to vidět – viz. foto. Prut prodávám v plátěném neoriginálním obalu.
Na prut dávám standardní 10-ti denní záruku na řádné vyzkoušení a další tři měsíce garanci na opravované místo. Cena 800 Kč.
Zaslání zboží na dobírku je možné, ale radši bych upřednostnil osobní odběr včetně důkladného odzkoušení. V případě zájmu mi pošlete SZ, email akunst@seznam.cz nebo tel 777 610 016.
Jaký kmenový vlasec na feeder?
Sezóna se nám pomalu blíží a tak jsem začal oprašovat své feedrové nádobíčko. Vím, že je to ostuda, ale teprve teď čistím z prutů naschlé krmení, promazávám navijáky, přebírám návazce ve forpasovnících a zvažuji, jaké kmenové vlasce si letos pořídím.
Zkušeným závodníkům dnes asi neprozradím nic nového. Nicméně tento článek je určen spíš rekreačním feedrařů, kterým by měl přinést nejenom počáteční orientaci ohledně vhodných průměrů, ale i několik tipů na konkrétní značky vhodných feedrových vlasců.
Chytám na všech tipech revírů od zarostlých slepých ramen, přes klasické kaprové rybníky až po velké řeky jako je Labe v Mlékojedech. Využívám proto feedrové pruty všech kategorií od lehoučkého pickeru Shimano Speedmaster až po 150g Team Daiwa heavy feeder.
Rozpětí kmenových vlasců je proto velmi široké. Na heavy feedery používám silony o průměru okolo 0,22 a pro některé specifické případy i pletenku o průměru 0,14mm. V případě silonů pro medium a heavy feeder jednoznačně preferuji nízkou průtažnost a dobrou oděruvzdornost. Heavy feedry používám prakticky jenom na větších řekách a na stojácích typu Mušov, kde je obvykle výhodou chytat co nejdál. Opakované katapultování těžkých krmítek dovede méně odolný vlasec roztřepit tak, že někdy nepřežije ani tři hodiny závodního chytání. Na stojáku je při lovu na delší vzdálenost zase důležitá co nejmenší průtažnost a tím i dobrá detekce záběru.
Nejvíce ale v průběhu roku využívám pruty medium. Zde je z důvodu častého chytání zatížení vlasce natolik extrémní, že při použití běžných vlasců jej měním i několikrát v průběhu sezóny.
Oproti tomu na picker a lightko mám nejraději klasický měkčí silon o průměru 0,16 mm a nevadí mi, pokud je trochu průtažný. Rozhodující je co nejmenší míra viditelnosti pro ryby a dlouhodobá odolnost vůči UV záření.
Za poslední 3 roky jsem vyzkoušel všechno možné, ale zatím jsem nenašel vlasec, který by mi svým chováním vyhovoval na 100%. Několik favoritů přece jenom mám:
Picker + lightko: Jeden z nejlepších vlasců na jemné chytání s pickerem je AWA-Shima Strike One. Vlasec je poměrně jemný, ale přitom dostatečně odolný vůči otěru a vyniká vysokou pevností v uzlu. Rád jej používám i na plavanou s Boloňkou a na ulra light přívlač. Strike One své pozitivní vlastnosti bohužel poměrně rychle ztrácí a podléhá degradaci UV zářením. Zhruba po dvou měsících používání se jeho pevnost výrazně snižuje a je potřeba jej převinout vnitřní částí ven a využít tak tu část, která byla kryta před působením slunce. Po dalším měsíci chytání jsem jej musel kompletně vyměnit. Alternativně jsem zkoušel použit fluorcarbon Eclipsia, který je oproti UV vysoce odolný a vydrží celou sezónu v podstatě beze změny. V případě flurcarbonu jsem ale měl problémy s praskáním v uzlu při opakovaném „šokovém“ zatížení vlasce krmítky při nahazování. Také samotná tvrdost a malá průtažnost flurcarbonu nebyla při jemném pickerovém chytání zrovna výhodou. Po dobré zkušenosti s Techniem na medium prutech, bych letos chtěl vyzkoušet jeho měkčí variantu Shimano Antares i na pickerech.
V případě heavíčka jsem loni používal Awashimu ZanderPike s průměry 0,19 a 0,21. Jedná se o vlasec překvapivě odolný, který tvrdošíjně vzdoruje opotřebení a bez problému vydrží celé závodní kolo, aniž by došlo k přílišnému roztřepení nebo dokonce utržení. Mé nadšení schladilo až přeměření mikrometrem, kdy v případě devatenáctky se jednalo o poctivou dvaadvacítku a 0,21 má ve skutečnosti průměr 0,24. Také odolnost proti UV záření není právě vzorová. Pro letošek bych chtěl zkusit Stroft ABR. Nedělám si iluze, co se týká skutečného průměru vlasce, ale dle zkušenosti kolegů by měl být otěru odolný jako ZenderPike a proti UV by měl vzdorovat podstatně lépe.
Celkem jasno mám s výběrem vlasce na media. Loni jsem používal Trabucco T-Force Special Feeder v průměru 0,18 mm. Na začátku se jednalo o hodně dobrý vlasec, nicméně po dvou měsících hodně intenzivního chytání byl zralý na výměnu. Na radu Ládi Hrabala jsem loni použil vlasce ShimanoTechnium 0,18 (klasický černý, tvrdý jako drát) a vlasce na obou mediích vydržely až do konce sezony.
Bedna Rive konečně dorazila
Poté, co se našemu DKM teamu podařilo s velkou dávkou štěstí postoupit do první ligy LRU feeder, jsem začal uvažovat o obměně a rozšíření mého rybářského nádobíčka. Pruty Shimano Antares zůstávají i pro další rok, ale pro Labské chytání jsem je ještě doplnil o heavy feedry od Daiwy. Portfolio navijáků je v zásadě stále vyhovující, jenom jsem neodolal výprodejům a přikoupil dalšího TwinPowera. No a původní bedna Sona už slouží novému (doufám, že spokojenému) majiteli.
Já se po dlouhém vybírání a testování rozhodl pro závodní klasiku značky Rive. Ve hře byl ještě Colmic One, ale pro Rive nakonec rozhodla lehkost, propracovanost detailů a doporučení lidí, kteří mají s Rive dlouhodobou zkušenost – díky Jirko.
Z cenových důvodů jsem nakonec vyloučil elegantní XT451 a spokojil se s výprodejovým modelem XT 411. Základ mi připadá v zásadě stejný a ušetřené korunky jsem raději dal za originální transportní systém, který je až dekadentně drahý, ale technicky je jedním slovem skvělý.
S výjimkou originálního velkého kufru, plata a transportního systému jsem bednu zakoupil bez dalšího příslušenství. Vše potřebné použiji ze staré bedny, kde jsem používal příslušenství Preston. Stačí jenom zaměnit černé konektory pro Sonu, za zelené vhodné pro Rive D25. Mají to ti kluci anglický chytře vymyšlené :-)
Zatím jsem byl bednu vyzkoušet jenom párkrát, ale první dojmy jsou hodně pozitivní. Bedna je lehká a přitom hodně stabilní, lze ji velmi rychle sestavit a kulaté nohy neomezují nastavení příslušenství. Celkově je vidět, že Rive při jejím vývoji hodně přemýšlelo a testovalo. Velmi se mi například líbí to, že přihrádek je tak akorát, aby bedna pobrala vše potřebné a přitom zůstala lehká. Vyjímatelný velký kufr, lze krásně naplnit krmítky a nosit jej zvlášť. A pokud rám Rive v budoucnu nekapituluje pod zatížením mou nekonfekční postavou, tak by XT 411 mohla splňovat vše, co feedrař od bedny potřebuje.