Tondův deník o mřenkách

Je sobota 5,40 ráno a mobil kvičí odkudsi z rohu místnosti, kam jsem s ním před chvilkou mrštil. Tma jak v ranci a já v mrákotách přemýšlím, kterej de… (čti zákazník) zase volá. Po chvíli se srovnávám v prostoru i čase a uvědomuji si, že vyzvánění zní dneska nějak jinak. Vyhrabu telefon a na displeji bliká nápis „závody Markovka“. Do pytle, zase tam budu pozdě… Vařím čaj, základní hygiena a rychle přesunout živou a krmení z lednice do auta. Ostatní rybářské haraburdí jsem naštěstí nachystal už večer.

Čaj je stále horký, tak jej hodím na středový panel a jedem. Jedna, dva, tři a plnej… u Destrukcí na brzdy dát přednost a pravá dva pod plynem, jau zase jsem se polil…město je naštěstí prázdné, takže ještě stíhám Olivkovi přes telefon vysvětlit, že už jsem vlastně na místě a to že mně nevidí je z důvodu zamlžení brejlí.

Přijíždím na místo právě včas, abych mohl naší dvojici vylosovat nějaké príma místo. Tahám antifořt C1 a na Olivkovi vidím, že se mi to moc nepovedlo. No nic, alespoň to nemáme tak daleko. Pochodové cvičení s plnou polní si pro jistotu dvakrát zopakuji a již začíná příprava. 

Ryby se nám hromadně ukazují pod nohama, a tak se vzájemně přesvědčujeme, že dneska to bude jiné jak zjara, že se ryba krmí na zimu a musí brát na hod.  Chystáme si pickery a já pro jistotu ještě medium Antarese.  Odměřujeme vzdálenost cca 18 metrů a poctivě klipujeme všechny pruty. Skutečnost, že většina okolních závodníku se chystá chytat o 10 až 15 metrů dál, nás nechává chladné. 

Krmíme cejnovým krmením MVDE – osvědčená směs record zilver, gold pro bream a turbo.  Já doplňuji pár košíků lepeňáků. Olivka jim nevěří, a tak dává červy na volno. Nakrmili jsme tentokrát docela přesně a věříme, že ryba rychle najede.

A najela, jenže jiná než jsme čekali. Do cejnového krmení se pustily s chutí oukleje a malé plotičky! Olivka s delším forpasem tahá oukleje téměř na hod, pro mě s kratším zbývají spíše ploťky. Ty jsou ale ještě menší  než „stříbrné piraně“.  Pozoruji kluky vlevo a tahají cejny skoro na hod. Kouknu vpravo a Radynek právě parkuje cca půlkilového cejnka ve vezírku. Tlučou nás z obou stran. Olivko je zle, vymysli něco!

Nakonec odklipuji medium a postupně pročesávám vodu, až najdu rybu u druhého břehu. Záběry jsou poměrně poctivé, ale skoro všechno trhám ve vázkách. Olivka se ještě chvíli drží našeho zakrmeného místa, ale nakonec to nevydržel a zkouší překrmit na maximální vzdálenost, kterou s pickerem dohodí. Do konce kola sice nějakou větší rybku stihneme vytáhnout (teda já jich většinu utrhl ve vázkách), ale v porovnání s okolím to vypadá hodně špatně. Nakonec je z toho předposlední místo …

O přestávce analyzujeme příčiny neúspěchu. Olivka sebekriticky přiznává, že jsme měli jít dál. Já mám zase pocit, že krmení šlapalo opravdu špatně. Pro druhé kolo jsem se rozhodl je změnit, nicméně z dostupných komponent toho moc vymyslet nešlo. Nakonec vzniká prasopes, který obsahuje cca 1/3 původního krmení, 1/3 červeného HiPro Carpa a 1/3 mé oblíbené černé hlíny Terre de Jihlavka. 

Namotivováni výsledkem prvního kola si pro druhou polovinu závodu neklademe žádné vysoké cíle. Jenom si tak potajmu dáváme předsevzetí, že zkusíme porazit Radynka. Olivkova losuje C3, což vypadá jako nic moc flek. Aspoň, že to nemáme daleko. V potu tváře stěhujeme rybářské harampádí a pozorujeme, že u druhého břehu jsou vidět putující bublinky. Připravuji jeden prut na vzdálenost bublinek, druhý klipuji o cca 10 metrů blíže, což je vzdálenost na kterou dohodí Olivka.

Zkusíme chytat na dvou místech a uvidíme, co z toho bude. Úvodní krmení vynechávám, abych si nerozplašil rybu. Olivka na svém fleku poctivě krmí a musím uznat, že mu to na těch 40 metrů jde s pickerem moc hezky a s minimálním rozptylem. Mno, mám se ještě co učit…

Po úvodním zatroubení házím do středu bublin a nedočkavě čekám na první rybu. Záběr se ale nedostavuje, proto přehazuji a do krmení přidávám více červů. Opět nic a navíc zmizely bublinky. Smutně pozoruji nehybnou špičku a přemýšlím, kde jsem zase udělal chybu. Mezitím Olivka vytahuje cejna, pak dalšího a při třetím mi to došlo. Ryba se vylekala bombardování a couvla z mělčiny u druhého břehu zpátky do hlubší vody, kde narazila na Olivkovo krmení.

Nahazuji prut do stejné vzdálenosti a cejn na sebe nenechává dlouho čekat. Ryba se nám s přestávkami drží v krmení téměř po celou dobu závodu a tak vesle taháme cejny, plotice, kapříka i karase. O umístění nám už nejde, a tak si závod docela užíváme. Finální zatroubení nás zastihne s pocitem, že jsme si hodně dobře zachytali. Vím, že Radek vedle chytal na začátku hodně ryb, a tak si netroufám odhadnout, jak na tom jsme. Výsledná jednička je od druhého i třetího místa vzdálená jen o pár desítek gramů, ale přesto hodně potěší. Navíc porazit v sektoru Radynka se mi povedlo poprvé v životě :-)

Ať se špičky ohýbaj.

At vám rybky nepadaj.

A o závodech, ať vám koušou trochu míň než mě.

Stačí fakt jenom o trošku

Zima už asi definitivně přebírá vládu a tak je načase trošku zbilancovat letošní feedrovanou.  Pro mě se jednalo o první sezonu, kdy jsem se začal věnovat feedrovému závodění. Spíš než o sběr pohárů se u mě jednalo o zdokonalování techniky a získávání nových zkušeností. Prakticky každý závod mě něčím překvapil a přinesl něco nového. Často jsem objevoval i věci již objevené, které zkušenější závodníci dávno znají.

Rozcvičkou před samotnou sérií závodů AWA-SHIMA cupu byl Jarní pohár Vasr na revíru Čikovec.  Jedná se o menší asi hektarový rybník s mělkou vodou a bahnitým dnem. Chytají se zde zejména malí zakrnělí cejni dlouzí 25 - 30 cm. 

V průběhu tréninků mi ryba pěkně brala a tak jsem do závodu nastupoval s vysokými ambicemi.  Jak už to ale obvykle o závodech bývá, situace v tréninku je značně odlišná od reality v průběhu závodu. Ruch na břehu a krmítka neustále dopadající do vody jsou schopny udělat své. Navíc na takto malé vodě velké množství krmení od mnoha závodníků spolehlivě způsobí, že ryba se rychle zasytí a pak už si jen občas zobne.

Do závodu jsem použil cejnové krmení MVDE, konkrétně směs Turba, Record Zilveru  a Gold Pro Bream. Jedná se o standardní a mnohokrát osvědčenou směs na velké cejny. Nicméně malí zakrnělí cejnci mají asi trošku jiné chutě a v tomto závodě zcela očividně preferovali krmení na masové bázi. Velmi rychle mě o tom přesvědčil i vedle sedící Papin, jehož masová směs F1 od Sonubaits cejnkům evidentně chutnala.  

Určitou roli pravděpodobně sehrála i „prachová“ struktura směsi F1, která pravděpodobně tak nezapadla do silné vrstvy bahna. Své určitě sehrál i způsob krmení, kdy moje taktika „fotbalové hřiště“ byla zcela evidentně špatná. Ve výsledku jsem tak v prvním poločase nachytal asi 3x méně ryb, než vedle sedící Papin.

V druhém poločase jsem se přesunul do sektoru C, kde ryby nebraly už ráno. Odpoledne to nebylo o nic lepší a já za celou druhou polovinu závodu neměl ani potah. Vedle mě sedící Juraj, měl potahy dva, což proměnil ve dva cejny a vítězství v sektoru.

Protože je to člověk otevřený, tak mi na otázku v čem spočívala vítězná taktika, rázně vysvětlil, že se jednalo o normální haluz (čti náhodu) a že se na takový závod může… Nicméně za zaznamenání stojí, že chytal také na masovou směs Sonubaits.

Závěry z Jarního poháru Vasr jsou pro mě následující:

• Zvýšit přesnost nahazování
• Po úvodním zakrmení jít do malého košíčku a na takto mělké vodě se vyhnout „bombardování“
• Nebát se změnit sestavu. V tomto případě by možná pomohlo zjemnění sestavy a větší délka návazce.
• Pokud déle jak hodinu neberou, tak zkusit nahodit mimo zakrmení místo. Například co nejdál, nebo naopak pod nohy.
• Mít připravenou náhradní variantu krmení pro případ, že to nachystané rybám prostě nechutná.

Příště si zrekapitulujeme dění na 1. kole Krajského přeboru jednotlivců a divize družstev MRS LRU FEEDER.

Komentář ke článku (0)

V Lipníku se mi vůbec nedařilo, ale dnes už možná vím proč :-)

Pokud tam letos bude závod Awa-Shima Cupu, tak by se Vám fotky profilu dna mohly hodit.