Moje první závodní sezona
Zima už asi definitivně přebírá vládu a tak je načase trošku zbilancovat letošní feedrovanou. Pro mě se jednalo o první sezonu, kdy jsem se začal věnovat feedrovému závodění. Spíš než o sběr pohárů se u mě jednalo o zdokonalování techniky a získávání nových zkušeností. Prakticky každý závod mě něčím překvapil a přinesl něco nového. Často jsem objevoval i věci již objevené, které zkušenější závodníci dávno znají.
Rozcvičkou před samotnou sérií závodů AWA-SHIMA cupu byl Jarní pohár Vasr na revíru Čikovec. Jedná se o menší asi hektarový rybník s mělkou vodou a bahnitým dnem. Chytají se zde zejména malí zakrnělí cejni dlouzí 25 - 30 cm.
V průběhu tréninků mi ryba pěkně brala a tak jsem do závodu nastupoval s vysokými ambicemi. Jak už to ale obvykle o závodech bývá, situace v tréninku je značně odlišná od reality v průběhu závodu. Ruch na břehu a krmítka neustále dopadající do vody jsou schopny udělat své. Navíc na takto malé vodě velké množství krmení od mnoha závodníků spolehlivě způsobí, že ryba se rychle zasytí a pak už si jen občas zobne.
Do závodu jsem použil cejnové krmení MVDE, konkrétně směs Turba, Record Zilveru a Gold Pro Bream. Jedná se o standardní a mnohokrát osvědčenou směs na velké cejny. Nicméně malí zakrnělí cejnci mají asi trošku jiné chutě a v tomto závodě zcela očividně preferovali krmení na masové bázi. Velmi rychle mě o tom přesvědčil i vedle sedící Papin, jehož masová směs F1 od Sonubaits cejnkům evidentně chutnala.
Určitou roli pravděpodobně sehrála i „prachová“ struktura směsi F1, která pravděpodobně tak nezapadla do silné vrstvy bahna. Své určitě sehrál i způsob krmení, kdy moje taktika „fotbalové hřiště“ byla zcela evidentně špatná. Ve výsledku jsem tak v prvním poločase nachytal asi 3x méně ryb, než vedle sedící Papin.
V druhém poločase jsem se přesunul do sektoru C, kde ryby nebraly už ráno. Odpoledne to nebylo o nic lepší a já za celou druhou polovinu závodu neměl ani potah. Vedle mě sedící Juraj, měl potahy dva, což proměnil ve dva cejny a vítězství v sektoru.
Protože je to člověk otevřený, tak mi na otázku v čem spočívala vítězná taktika, rázně vysvětlil, že se jednalo o normální haluz (čti náhodu) a že se na takový závod může… Nicméně za zaznamenání stojí, že chytal také na masovou směs Sonubaits.
Závěry z Jarního poháru Vasr jsou pro mě následující:
- Zvýšit přesnost nahazování
- Po úvodním zakrmení jít do malého košíčku a na takto mělké vodě se vyhnout „bombardování“
- Nebát se změnit sestavu. V tomto případě by možná pomohlo zjemnění sestavy a větší délka návazce.
- Pokud déle jak hodinu neberou, tak zkusit nahodit mimo zakrmení místo. Například co nejdál, nebo naopak pod nohy.
- Mít připravenou náhradní variantu krmení pro případ, že to nachystané rybám prostě nechutná.
Příště si zrekapitulujeme dění na 1. kole Krajského přeboru jednotlivců a divize družstev MRS LRU FEEDER.