Jak jsem vyhrál Starostu
Odpoledne jsme se s Radynkem vypravili trénovat na Markovku. Počasí bylo krásné a vypadalo to, že dneska budou kousat. Zatímco já jsem vymýšlel nesmysly pro případ, že nebudou brát, tak Radynek chytal rybu za rybou. Probírali jsme strategie na blížící se závod a řeč se stočila i k nedávným feedrovým závodům O pohár starosty města Třebíče. Slovo dalo slovo a já neprozřetelně slíbil, že se pokusím odpovědět na dvě jednoduché otázky.
Otázka číslo jedna: Jak se ti líbily závody na Polance
Závody se mi samozřejmě líbily moc. Důvodem je asi hlavně to, že se mi je podařilo vyhrát :-) Pokud bych ale seděl někde uprostřed sektoru B, tak by se mi závody líbily podstatně méně. Pravda je taková, že tentokrát byla rozhodující hlavně šťastná ruka při losování. Díky tomu se mohlo stát to, že takový nováček jako já, se umístil před mnohem zkušenějšími a podstatně technicky zdatnějšími rybáři.
Oproti minulosti je na Polance ryb výrazně méně. Nevím, zda je to z důvodu zimních náletů kormoránů, nebo se negativně projevilo upouštění vody v době stavebních prací na protipovodňových zábranách. Nicméně již v průběhu tréninku jsem lovil podstatně méně podouství, plotic a ostroretek než v roce minulém. To se potvrdilo i v průběhu závodu, kdy po úvodním hromadném zakrmení došlo k poměrně rychlému nasycení ryb. Zejména v druhé polovině závodu, tak větší množství „ostrého“ závodního krmení mohlo ryby spíše odradit než přilákat.
Do budoucna bych proto navrhoval podstatně omezit množství krmení, třeba i na 5 litrů na závod nebo alespoň poločas. Spolu s tím by mohlo pomoci ještě větší roztažení startovního pole a vytvoření mezery mezi sektory A a B.
Otázka číslo dvě: Jaká byla tvoje vítězná strategie
Již z tréninků jsem věděl, že oproti minulosti je na Polance ryb celkově méně. Zároveň se mi ale podařilo chytit i několik velkých cejnů. Krmení jsem proto postavil poměrně univerzální a to 2 kg MVDE G5 + troška TTX s tekutým posilovačem cejn. Do směsi jsem přidal vařené konopí a hlavně větší množství hlíny Terre de Jihlavka. Což je těžší říční hlína, které mám na zahradě dvě Tatry od loňského bagrování řeky. Takto postavená směs je určena spíše na malé cejny a skaláky, nicméně díky jejímu obarvení na černo vyhovovala i ploticím, podoustvím a ostroretkám. Těsně před závodem jsem přidal ještě cca 1 kg hlíny Terre di Some, která po dopadu krmítka vytvářela pěkný mráček. Krmení to bylo poměrně málo výživné a samo o sobě by rybu dlouho neudrželo. O pravidelný přísun potravy se proto postarala směs lepených červů, pinek a kukel.
Takto postavené krmení fungovalo skvěle cca do poloviny závodu, kdy jsem chytal stejně nebo lépe jako závodníci po proudu pode mnou. Že krmení opravdu funguje bylo zřejmé o podle smutných očí závodníkům nade mnou, ke kterým mnoho ryb „neprošlo“. K pěknému umístění v prvním kole přispěl i po proudu ode mě chytající Čabi, který se soustředil na lov ouklejí u druhého břehu a větší spodovou rybu nechal v klidu doplout až ke mně. Po dvou hodinách a asi dvaceti stříbrných piraních pochopil, že tudy cesta nevede a zahájil intenzivní krmnou kampaň přesně ve vzdálenosti, kde jsem chytal já. Výsledek se dostavil téměř okamžitě, ryby se nažraly a přestaly brát mě i jemu. Nějakou dobu jsem jej podezříval, že tam nasypal mýdlový posilovač, ale vzhledem k tomu k tomu, že závodníci dál po proudu stále chytali, tak to asi opravdu bylo krmení.
Pro druhý poločas jsem předpokládal, že to bude o paběrkování náhodných ryb. Proto jsem se ani neobtěžoval s úvodním zakrmením a v klidu vyčkal , až se bombardováním vyplašené rybky přesunou do mého sektoru. Za to jsem byl odměněn dvěma podoustvemi a ostroretkou. Nicméně poté ryba odjela a já se jen smutně díval jak na fořtu sedící Milan Bišof tahá rybu za rybou. Omezil jsem krmení a do košíčku přidával čisté lepené pinky, to přineslo plotici a další ostroretkou, nicméně stále to nebylo ono.
Pohled na mé křepčení okolo bedny a nehybně visící feedrovou špičku už nevydržel ani nade mnou sedící Mates a vydal se radit nadějnějším závodníkům. Opustil jsem zakrmené místo a pokusil se překrmit pod nohama na hraně kamení. Výsledkem ale byla jenom tři utržená krmítka…a Milan dál chytal, ale i trhal ty svoje kapříky. Vypadá to, že fořta už asi nepřechytám, ale proti proudu taky moc nechytali, takže dvojku bych snad měl udržet.
Zbytek sluncem vyschlého krmení jsem ještě víc naředil mojí oblíbenou Terre de Jihlavka, naházel do toho pinky a nastříhal větší množství hnojáků. Otočil jsem asi třikrát krmítko a pak se začaly dít věci. Záběr, pic a velký cejn klepe do prutu. Samozřejmě jsem ho na osmičku urval. Dávám jedenáctku a další cejn dlouhý čtyřicetpět centimetrů,. Potom skalák, vykrmený jak kdyby ho právě přivezli z Mušova, kapr, ostroretka a další cejni. Hurá, Milane mám tě!!!