Nemožné se stalo skutkem
To jasně vidím. Zemský ráj to bude na pohled. Budoucnost šťastná. Tři auta tady budou stát, bazén s klimatizací a telefon si necháme zavýst až do maštale! A my vyhrajeme divizi a postoupíme do první ligy…
Když jsem s nadšením, ne nepodobným slavné hlášce Heleny Růžičkové, loni na podzim líčil klukům z teamu naší zářnou budoucnost, tak jsem tomu ani sám nevěřil. Ostatně naše reálné šance byly velmi malé, a kdybych si měl na nás vsadit, tak to neudělám. Já s Lukášem jsme v závodním feedru začali teprve před rokem a výsledky byly hodně neslavné. No a Jirka, ten je, co se týká rybářských závodů, úplný nováček.
Oproti tomu naše konkurence je hodně silná a má podstatně víc zkušeností. Radynka a jeho team jsem si dal za letošní cíl jen tak z hecu a reálně se mám od všech třech ještě hodně co učit. Láďa Dítě a Standa Rambousek jsou pro mě nedostižným vzorem už od dob, kdy jsem jako mládežník na gulášových závodech seděl vedle nich a po zásluze byl spráskán rozdílem dvou tříd. A Čabi s Ondrou a Jurajem u mě taky už několikrát ukázali, jak se správně mají chytat ryby …
Nicméně nemožné se stalo skutkem a přesto, že jsme se hodně snažili, tak si myslím, že náš postup je hlavně dílem náhody a obrovského štěstí. Za což ti svatý Petře děkujeme!
A nyní už informace, jak to všechno probíhalo.
První závod divize probíhal v Pouzdřanech a nám se s obrovským štěstím podařilo dostat do vedení. Informace o závodu zde: http://feedrovana.mrk.cz/?id=5709
Jednalo se však o výsledek velmi těsný a minimální bodové rozdíly dávaly velkou šanci na postup i řadě ostatních teamů. Navíc druhý závod probíhal na Dyji 7 nedaleko Pasohlávek, což je trať velmi zrádná a známá tím, že když svítí slunce a nefouká vítr, tak ryba nenajede a ve výsledcích není nouze o nuly. Ostatně to jsem si loni vyzkoušel v praxi.
Takže jsme neponechali nic náhodě a s Jirkou jsme jezdili na Mušov trénovat již od jara. Výsledky byly poměrně slibné, ale cejn vyhládlý po dlouhé zimě se nedá srovnávat s cejnem, který má v době závodů prostřený stůl vybranými lahůdkami. Co se týká krmení a zejména živé, tak jsem se opět hodlal pohybovat na úrovni schytatelného maxima a zejména na patentku a hnojáky jsem hodně sázel. Nicméně osud tomu chtěl jinak a tak první rána morová přišla s informací, že malá patentka v republice není a ani nebude. To jsem si ještě říkal, že je houby zle. Velkou na háček si nalovím sám a místo na patentce udržím cejny na hnojákách. Ale ouha, za pár dnů přišla druhá morová rána. Hnojka není a nebude. Ještě horší bylo to, že pokus o vlastnoruční natěžení na známých hnojnícich v okolí bydliště skončil nalovením pár exemplářů, vhodných tak sotva na háček. Naštěstí zafungoval Mates a zajistil na poslední chvíli dendrobenu. No dendrobenu, červi se velikostí přibližovali spíš statné rousnici, ale lepší mít alespoň něco, než se spoléhat jenom na masňáky. Už z minulých závodů jsem si pamatoval, že mušovským cejnům bílí červi prostě nechutnají a v okamžiku, kdy nejsou vyhládlí, tak je odmítají pozřít. Což se potvrdilo i tentokrát.
Když jsme v sobotu dojeli trénovat na závodní úsek, tak sluníčko bylo zrovna v nejlepším a pálilo o sto šest. V kombinaci s bezvětřím to znamenalo, že všechny ryby se vyhřívaly u hladiny a ani je nenapadlo se nechat chytit. Výsledky trénujících závodníků byly hodně špatné, cejny nechytal skoro nikdo a kapři brali spíše náhodně. Já osobně jsem byl celé odpoledne bez záběru a nepodařilo se mi vymyslet vůbec nic, co by ryby přimělo k nějaké aktivitě. Ryby mi najely až po třech hodinách intenzivního krmení. O to víc se jim ale v krmení líbilo, pravidelně kousaly a moje krmení z nich lezlo i ušima. Večer jsem to balil s tím, že pokud cejni přijedou, tak futro funguje perfektně a měl bych být schopen je udržet.
Druhý den byla obloha jak vymetená a intenzivně svítící sluníčko věstilo perný závodní den. Než jsme se rozlosovali a přesunuli na místa, tak bylo slunce vysoko na obloze a ryby kdesi v dáli u hladiny. Já měl výhodu v tom, že jsem si vylosoval A1 a mohl chytat relativně blízko, tj. na cca 35 metrech. Lukáš s Jirkou si ale vylosovali střed pole a zejména Jirkův antifořt na C1 nedával moc šancí na slušný výsledek.
Mušov je ale zajímavá a náročná voda, kde ani vylosování forhotnu není garancí dobrého výsledku. To se potvrdilo i tentokrát. Ač jsem měl výhodu volné vody z leva, kde ryby mohly v klidu najet bez toho, aby je zastavilo sousedovo krmení, tak jsem první hodinu a půl neměl ani potah. Celý nešťastný jsem začal převazovat druhou udici a chystat se na lov ouklejí. Je to sice ryba, kterou řada feedrařů neuznává, ale pro dobrý teamový výsledek může mít cenu zlata i jedna ouklej.
Zatímco jsem se trápil s ulovením jediné stříbrné piraně, napadlo mě zkusit překrmit jiným krmením. Obvykle na závod míchám jen jedno futro a pro tentokrát byla šampionem moje oblíbená cejnová trojkombinace od MVDE ve složení Gold Pro Bream, Record Zilver a Turbo. Z praxe vím, že tohle krmení cejnům chutná a jeho jediná nevýhoda je, že ho používá každý třetí závodník. Nicméně tentokrát jsem měl namíchanou i záložní alternativu. Jednalo se o kaprové krmení Timár, které mi doporučil Vojta Maštera (prvoligový závodník v plavané). Jedná se o jejich závodní řadu v červeném provedení a označení kapr. V kombinaci s kaprovým posilovačem scopex jsem namíchal směs, která ukrutně smrděla a dle mého soukromého názoru, by se mělo jednat o ještě větší ryboplaš, než Jurajova slavná X21 La Sirène.
Nicméně v nouzi se tonoucí stébla chytá, a tak jsem to poctivě našiškoval o pár metrů dál než původní MVDE. Nevím, zda to byla náhoda, ale v krmení se zalíbilo cejnům a to těm správně velkým mušovským mohykánům. Dodnes nevím, co se jim na tom smradu tak líbilo, ale celou poslední hodinu se mi cejni drželi v krmení a katastrofu se nakonec podařilo otočit na slušné druhé místo.
Lukáš se taky hodně snažil a po heroickém úsilí se mu podařila letošní první sektorová jednička. No a vzhledem k tomu že Jirka zachytal lépe, než bych u antifořtu očekával, tak jsme se posunuli hodně dopředu a šance na postup získala reálné obrysy.
Druhé kolo nás přivítalo jemným protivětrem, který na Mušově skoro vždy znamená zvýšení aktivity ryb a možnost jejich lovu blíže u břehu. Los k nám byl tentokrát poměrně nepříznivý, ale vzhledem k tomu, že se dopoledne zakrmilo, tak byla reálná šance, že se ryba rozjede po celém závodním úseku. To se také potvrdilo a většina závodníků začala chytat během první půlhodinky.
Já jsem hned do začátku nasadil kaprového Timára, který se v prvním kole překvapivě dobře osvědčil. Ryby na krmení reagovaly velmi rychle a prvního cejna jsem měl ve vezírku během deseti minut. Poté v rychlém sledu následovalo několik dalších ryb. Bohužel se ale nejednalo o legendární velké bronzoše. Namísto nich jsem tahal pouze menší cejny, plotice a malé kapry. Přišly i dva záběry od větších kaprů, ti se ale se mnou moc nebavili a nekompromisně vytočili vlasec až na klip.
Po hodině záběry ustaly a další dvě rybičky se mi podařilo přilákat až po dokrmení patentkama. Těch jsem ale neměl dostatečné množství, a proto ryby záhy opět odjely. Takto se to opakovalo ještě několikrát a až do konce závodu jsem chytal spíše náhodné ryby. Ať jsem se snažil sebevíc, tak se mi nedařilo pravidelností záběrů přiblížit vedle sedícímu Láďovi Ševčíkovi, který mě ve výsledném součtu spráskal téměř o 8 kilo ryb.
Mých výsledných 10,5 kg znamenalo až sedmé místo v sektoru a pro mě osobně velké zklamání. Až do vyhlášení výsledků jsem si myslel, že můj bodový příděl bude znamenat konec našich šancí na postup. Kluci ale zachytali poměrně dobře a štěstěna opět stála při nás. Jirkova a Lukášova pětka v sektoru znamenaly, že výsledný bodový nášup nebyl oproti konkurenčním teamům tak výrazný, jak jsem předpokládal. Ve výsledku, tak pro nás Mušov skončil skvělým druhým místem v teamech!
To spolu s jedničkou z Pouzdřan znamená celkově první místo v Divizi MRS družstev a tím i postup do první ligy LRU feeder!
Oficiální článek ze závodu naleznete zde:http://feedertrebic.cz/?pasohl%E1vky-2012-nef%F9%E8o-i-f%F9%E8o,331