Tondův deník o mřenkách

V pondělí v noci jsem se vrátil z Mistrovství Světa klubů v lovu ryb udicí feeder v Bělorusku. Tento článek píši ihned po příjezdu proto, že mám všechny myšlenky čerstvě v hlavě a později bych mohl zapomenout na některé důležité detaily.  Předem upozorňuji, že se jedná se o moje osobní postřehy, nikoli oficiální zprávu teamu.

O Bělorusku koluje spousta informací o tom, jak nebezpečná země pro cizince to je. Realita je ale podstatně jiná. Vládnoucí režim si jednoduše vybírá, s kým se kamarádit chce a s kým nikoli. My měli to štěstí, že jsme přijížděli na akci konanou „Běloruským svazem pro lov a rybolov“ a zaštítěnou přímo ministrem sportu a cestovního ruchu, který se osobně aktivně účastnil vyhlašování výsledků. Díky tomu jsme získali oficiální dokumenty, které nám výrazným způsobem pomohly k poměrně hladkému průjezdu přes přísně střeženou hranici s Polskem.

Samotný šampionát byl perfektně organizovaný a bylo vidět, že pro Bělorusy je čest akci tohoto významu pořádat.

 Závody se konaly na uměle vybudovaném závodním kanále v Zaslavi nedaleko Minsku.  Tento kanál je propojen s obrovským přírodním jezerem, které je výborně zarybněné velkými cejny. Když jsem se na tuto akci připravoval, představoval jsem si to asi jako náš Mušov. V reálu je vše podstatně větší -  jezero i cejni.  Chytání velkých cejnů na stojaté vodě mě skutečně baví a u nás na Mušově v něm mám dlouhodobě výborné výsledky. To bylo pravděpodobně důvodem, proč se kluci z Preston feeder teamu rozhodli oslovit mě a Jakuba Šabatu, který je skutečný mušovský specialista.

Podstatný rozdíl ale je dvoudenní závod na velké otevřené vodě a týdenní chytání na uzavřeném kanále. U nás chytáme hladové ryby, které rychle sežerou prakticky cokoli, co jim do vody hodíme. Oproti tomu na mistrovství světa se sedm dní intenzivně krmí, takže ryba je na konci natolik přežraná, že reaguje absolutně jinak, než si většina českých závodníků dovede představit. Tohle píši na úvod proto, že se jedná o zcela klíčový poznatek, který předurčil vývoj i výsledek našeho chytání.

Krmení jsme používali z produkce společnosti Senzas a to následující:

Gross Gardons – jedno z nejlepších krmení co znám. Byť je v názvu velká plotice, jedná se o výrazně univerzální krmení vhodné na chytání všech druhů ryb.

Lake – v kombinaci s Gross Gardons vytvoří perfektní vnadící směs pro lov menších a středních ryb.

Dark salty Bremes + Dark Salty Riviere – kombinace, kterou kluci z Preston teamu používají prakticky celoročně a skutečně jí věří.

Super Black Bremes – poměrně selektivní krmení, které milují velcí cejni.

Epicejn – sladké melasové sušenky, které krmení nejenom osladí, ale zároveň jej dělají lepivějším.

Tekutý posilovač Aromix  Bremes – krmení osladí a navoní natolik, že odjedou malé ryby a rychleji přijedou ty velké.

Sypký posilovač – MVDE karamel, všeobecně známý posilovač, který mají cejni skutečně rádi.

Hlína Terre de Pardubice od Pepy Konopáska – geniálně univerzální hlína na všestranné použití.

První tréninkový den jsme vylosovali box v prostoru budoucího sektoru E. Prvním cílem bylo seznámit se s vodou a zkusit zjistit, co v ní vlastně žije. Krmení pro trening si zvolil, každý podle toho čemu věří. U mě bylo celý týden s výjimkou středy na bázi černého cejna. Po úvodním zakrmení se první hodinu nedělo nic. V té druhé mi najeli cejni lehce přes dvě kila, v krmení si spokojeně plavali a mě se dařilo je chytat. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěl špionům od konkurence ukazovat, jak pěkné ryby chytám, rozhodl jsem se ukončit chytání předčasně a vypravil jsem se na výzvědy k ostatním teamům.  Většina konkurentů se poměrně trápila, velké cejny nechytala a věnovala se lovu drobných ryb (hlavně plotic).  Závěr dne byl takový, že cejni tady jsou a dají se chytat podobně jako u nás.

Druhý den proběhl obdobně. Pouze s tím rozdílem, že jsem se snažil více krmit a čím víc a větší krmítka jsem nahazoval, tím víc záběrů jsem měl. Oproti tomu Martin Maťák zkoušel rychlostní chytání drobných ryb (hlavně plotiček) na cca 20-ti metrech. Po dvou hodinách lovu jsme drobné ryby zvážili, ale výsledek se nám zdál neuspokojivý. A tak jsme se rozhodli pilovat chytání velkých cejnů a drobnou rybu již nikdo další chytat nezkoušel – to byla první velká chyba!

Oba dva dny jsem byl první hodinu bez kontaktu s rybou. Proto jsem se rozhodl pro třetí den změnit krmení s cílem rychleji přilákat cejny. Použil jsem kombinaci Lake + Gross Gardons, přidal Epicejn a hodně tekutého posilovače  Aromix Bremes. První hodinu se nedělo nic, druhou hodinu nepřiplula ani šupina a až v třetí hodině jsem začal chytat opravdu pěkné velké cejny.  Oproti tomu klukům přijeli cejni klasicky po cca hodině. Závěr byl jasný, ryba se výrazně ostrého krmení bojí a to i ta velká.

Proto jsem se čtvrtý den rozhodl vrátit k černému cejnovi a naopak jsem si do něj přidával trochu hlíny. První menší cejn zabral po třiceti minutách a za dalších třicet minut najeli ti větší. Čím víc jsem krmil, tím víc ryb se mi v krmení motalo. Přejezdy od velkých cejnů byly díky citlivé pletence krásně odlišitelné od skutečných záběrů. Problém byl v tom, že ryba se v krmení motala, ale nástrahu na háčku polykala velmi neochotně.

Postupným experimentováním se nám podařilo zjistit, že cejni berou buď na poměrně malá sousta 3-4 patentky na menším háčku. Nebo naopak na velká sousta jako byla kombinace kukel, žížal a patentek na velkém háčku č.10 – tuto kombinaci bylo ale potřeba dipovat v cejnovém posilovači. Pokud nadipovaná nebyla, ležela v zakrmeném místě velmi dlouho, než se jí některý méně zmlsaný cejn rozhodl ochutnat.

 Výsledkem mého čtvrtečního pětihodinového chytání bylo cca 14 kg. Druhou největší váhu měl Radek Černý cca 7 kg. Co jsme měli informace o konkurenčních teamech, tak většina z nich chytala velmi málo, spíše malé rybky v kterých nachytali cca 2-4 kila. Za mě byla strategie jasná, hodně krmit a chytat velké cejny. Všechny treningové dny se mi podařilo nějaké chytit a jejich váha vysoce přesahovala to, co se dalo nachytat v drobné rybě.  Ale zajíci se počítají až po honu a já ještě netušil, co přijde v pátek …

Na základě četných dotazů jsem v rámci zimní debordelizace nafotil několik krmítek, která rád používám.

Vlevo nahoře je Maver Rocket feeder ve verzi mini – jedná se o perfektní krmítko na přesné zimní chytání.  Toto feederové krmítko je opravdu malé, takže se ryba nepřesytí i při častém opakovaném nahazovaní a díky přední zátěži neskutečně přesně lítá. Maver je jeden z mála výrobců, kteří vyrábí takto malá krmítka s přední zátěží.  Oproti konkurenci je výhodou i to, že zátěž je umístěna dostatečně daleko před krmítkem, aby bylo možné prsty bez problému zamáčknout krmení.

Druhé z leva je Distance Cage Feeder – toto krmítko lítá téměř stejně přesně jako Rocket feeder, ale daleko rychleji se plní. Dle mých zkušeností je vhodné na rychlostní chytání za použití suššího krmení. Při chytáni s vlčím a lepivějším cejnovým krmení hrozí, že se krmení nestihne uvolnit krátce po dopadu na dno a trousí se z krmítka při stahování.

Třetí a čtvrté krmítko jsou moje nejoblíbenější modely sezóny 2017. Jedná se opět o Maver Rocket feeder  - tentokrát ve verzi medium. Chytám je v gramáži 30g pro případ, že moc nefouká a ve verzi 40g pokud začnu mít z důvodu silnějšího větru problémy s přesností. S light prutem Experience v délce 3,30 se s těmito krmítky dá snadno chytat na vzdálenosti okolo 30-ti metrů. 

Čtvrté krmítko je opět Rocket feeder , ale tentokrát mnou vlastnoručně upravený pro chytání ve větších hloubkách. Obvykle nemám rád, když se krmení z krmítka uvolňuje hned při nárazu o hladinu a v průběhu proklesávání. Takto uvolněné krmení vytváří mrak, který láká drobné ryby (např. oukleje) a ty jsou schopné rozcupovat červy na háčku natolik, že na záběr ze dna čekáte marně. V případě lovu velkých cejnů to řeším konzistencí krmení, které namíchám těžké, lepivé a nemrakující – takto namíchané krmení leží na dně a moc nepracuje. Pokud ale chci, aby krmení pracovalo hned po dopadu na dno a zároveň, abych je netrousil ve sloupci, namíchám jej sušší a použiji uzavřené krmítko. Vzhledem k tomu, že jsem na trhu nenašel správný model „lítacího“ krmítka se spodní zátěží, které by bylo zároveň uzavřené, tak si je upravuji sám a to přetažením tepelně smrštitelnou gumou, kterou kupuji v elektro prodejně.

Poslední krmítko v horní řadě vyrábí firma Delphin a je to model Profes Speed . Jedná se o levný model „lítacího“ krmítka, které rád používám na Mušov do slávičkových polí. Krmítko lítá téměř stejně dobře jako předchozí modely, pouze se hůře stahuje a méně ochotně stoupá k hladině – to je dle mého názoru způsobené plochou zadní částí zátěže.

V dolní řadě mám vyfocena krmítka, která používám pro lov na menší vzdálenosti. Vlevo dole je model Drennan Gripmesh – jedná se o krmítko, které je ve vnitřní části vybaveno trny, které zpomalují rozpad krmení v průběhu proklesávání na dno. Jedná se o speciál určených pro rychlostní lov plotic na hlubších vodách. Hojně byl používán například na mistrovství světa v Irsku.

Druhé krmítko v dolní řadě je Drennan Oval Groundbait. Jedná se o uzavřené plastové krmítko, které výrobce zamýšlel pro použití na řece. Nicméně díky gramáži 40g se pro použití na českých řekách příliš nehodí. Já jej používám na rybnících a to pro pasivní lov větších ryb s pomocí malé dávky hodně „ostrého krmení“. Krmení se z krmítka příliš neuvolňuje ani po dopadu na dno, neláká tak drobné ryby a vydrží v krmítku dostatečně dlouho na to, aby přijela ryba větší.

Třetí a čtvrtý obrázek zachycují klasická krmítka typu „OPEN END“ od firmy Maver. Jedná se o univerzální krmítka, která v menší verzi používám na rychlostní lov drobnějších ryb, ve větší pak na lov větších cejnů a kaprů.

Na posledním obrázku vpravo je již vyprodaný model „open end“ používající k zavěšení karabinky gumičku. Krmítko není při náhozu příliš přesné, ale je dostatečně velké, aby pojalo větší množství krmení pro defenzivní lov kaprů.

POPIS ZÁVODNÍHO ÚSEKU

Trať se nachází na levém břehu hlavního toku řeky, u obce Mlékojedy (Litoměřice). Voda tažná, dle aktuálního průtoku hloubka 3 - 5 m, svah břehu mírný, kamenitý. Výskyt běžných druhů ryb nížinného pásma: cejn velký, cejn malý, karas, plotice obecná, parma obecná, ouklej, kapr obecný , jelec tloušť, sumec velký, atd.

CESTA NA ZÁVODNÍ ÚSEK

Z Prahy po dálnici D8, na exitu 45 sjeďte vlevo směrem na Lovosice výjezd po silnici II. třídy č. 247, na obou kruhových objezdech pokračujte druhým výjezdem (rovně) stále po silnici II. třídy č. 247. Po ujetí cca 2.7 km od druhého kruhového objezdu zahněte vpravo do obce Mlékojedy. Po 850 m odbočte vlevo na louku. "MAPA" AKTUÁLNÍ PRŮTOK "Labe LG Litoměřice"

TIPY OD ZÁVODNÍKŮ:

POUŽÍVANÉ PRUTY A NAVIJÁKY

Milo Barbel 200g 3,90m - Amundson 3000 Shimano Speed Master heavy 3,90 - Shimano Stradic GTM-RB 4000 Jakýkoliv jiný Heavy prut

OBLÍBENÁ NÁVNADA

Cejn řeka Secret MVDE Kombinace ploticového a cejnového krmení

OBLÍBENÁ NÁSTRAHA

Červ, žížala, kombinace červ + žížala

FINTA

Těžké krmítka a házet daleko. Hodně, pravidelně a přesně krmit, na horním úseku jsou škeble.

 UBYTOVÁNÍ V OKOLÍ

Nejjednodušší ubytování je na louce ve stanu, v autě nebo jen tak pod širákem. Večer pokecáte se závodníky a ráno nemusíte vstávat dříve.

S vědomím toho, co vše se mi na divizi družstev v Pouzdřanech povedlo pokazit minulý rok, jsem <strong> do závodu nastupoval se značným respektem.</strong> Zejména loňský propadák v prvním kole, kdy jsem měl pouze červy a cejni je prostě nechtěli, mě utvrdil v tom, že přípravě živé je potřeba věnovat maximum péče.

Jakožto  DKM team jsme neponechali nic náhodě a vybavili jsme se větším množstvím hnojky, povoleným půllitrem patentky a dostatečnou zásobou masňáků. Jaké budeme míchat krmení, jsem demokraticky rozhodl já a to osvědčenou cejnovou kombinaci z produkce MVDE. Jirka sice cosi chabě namítal, že Sensas dělá taky slušné futro, nicméně jsme se vzájemně přesvědčili, že s našimi dosavadními zkušenostmi se Senzaskou, by to byl příliš velký risk. Koneckonců <strong> vyrobit dokonalý anti-rybin můžeme i v průběhu závodu a to přidáním dostatečného množství posilovače.</strong>

Losování ke mně bylo poměrně příznivé a B1 dávalo slušnou naději, že ke mně z áčka přijedou velcí cejni, na kterých lze udělat slušné umístění. Proto jsem hned pro začátek poměrně masivně zakrmil a pak <strong> poměrně často přehazoval s cílem dostat na místo co nejvíce živé.</strong>  První hodinu se ovšem nedělo vůbec nic, a tak jsem si chytil alespoň jednu ouklej, aby nekazil teamový výsledek. Klukům se nedařilo o mnoho lépe a vypadalo to na další propadák.

Nicméně po hodině se usilovného krmení, mi najelo hejno cejnů. Čtyři se mi podařilo zdolat a pak jako když utne. Cejni odjeli a ať jsem dělal, co jsem chtěl, tak jsem se až do konce kola nedočkal záběru. Dodnes nevím, co jsem těm potvorám šupinatým udělal zlého, ale něco se jim evidentně nelíbilo a odjely o dům dál. Nedokázal jsem je zastavit ani pomocí patentky, od které jsem si hodně sliboval. Tuto záležitost jsem zkoušel konzultovat se zkušenějšími závodníky, ale jednoznačného závěru jsem se nedobral. Jedni tvrdili, že <strong> cejni odjeli proto, že sežrali vše, co jim na mém zakrmeném místě chutnalo.</strong>  Druzí zase mají názor, že ten den to celkově moc nebralo a já jsem je odradil tím, jak jsem jim intenzivně házel krmítka na hlavu. Nicméně výsledkem bylo slušné druhé místo v sektoru a také slušné průběžné pořadí v hodnocení družstev, a to díky tomu, že klukům se podařilo chytit nějakou tu ouklej v sektorech, kde se jinak chytilo velmi málo ryb.

V druhém kole se mi podařilo vylosovat B2 a protože taktika v kole prvním byla poměrně úspěšná, tak jsem se rozhodl nic neměnit a opět jsem se zaměřil na cejna. V polovině závodu jsem ale zaregistroval, že nejenom já nemám ani potah, ale i rybáři v mém okolí zívají nudou.  S ohledem na umístění teamu a dobrou radu zkušenějších (dík Mates J), jsem se pokusil chytit nějakou tu ouklej.

Vím, je to nefeedrové a někteří říkají, že i nesportovní, nicméně co bych neudělal pro blaho teamu. Následovala asi hodina marného nahánění té malé stříbrné potvůrky, která nám feedrařům občas dovede znepříjemnit lov. Když už to vypadalo, že vše bude marné, tak jsem měl konečně potah a na háčku se třepetal malý okounek, kterého zlákala červená pinka. <strong> Na tříhodinové snažení to byl hodně slabý výsledek, ale cílem bylo nepokazit klukům umístění teamů a udržet si šance na postup do první ligy.</strong>  O to větší ale bylo mé překvapení, když došlo na vážení a zjistilo se, že můj okounek byl jediná ryba, která se v sektoru chytila.

Díky této neuvěřitelné náhodě a slušnému umístění v prvním kole se z toho nakonec vyklubala jednička v hodnocení jednotlivců. A vzhledem k tomu, že <strong> kluci se taky hodně snažili a štěstí stálo na naší straně,</strong>  tak se nám podařilo i těsné vítězství v prvním kole divize družstev.

Komentář ke článku (0)