Dobrodružství v Bělorusku – díl první
V pondělí v noci jsem se vrátil z Mistrovství Světa klubů v lovu ryb udicí feeder v Bělorusku. Tento článek píši ihned po příjezdu proto, že mám všechny myšlenky čerstvě v hlavě a později bych mohl zapomenout na některé důležité detaily. Předem upozorňuji, že se jedná se o moje osobní postřehy, nikoli oficiální zprávu teamu.
O Bělorusku koluje spousta informací o tom, jak nebezpečná země pro cizince to je. Realita je ale podstatně jiná. Vládnoucí režim si jednoduše vybírá, s kým se kamarádit chce a s kým nikoli. My měli to štěstí, že jsme přijížděli na akci konanou „Běloruským svazem pro lov a rybolov“ a zaštítěnou přímo ministrem sportu a cestovního ruchu, který se osobně aktivně účastnil vyhlašování výsledků. Díky tomu jsme získali oficiální dokumenty, které nám výrazným způsobem pomohly k poměrně hladkému průjezdu přes přísně střeženou hranici s Polskem.
Samotný šampionát byl perfektně organizovaný a bylo vidět, že pro Bělorusy je čest akci tohoto významu pořádat.
Závody se konaly na uměle vybudovaném závodním kanále v Zaslavi nedaleko Minsku. Tento kanál je propojen s obrovským přírodním jezerem, které je výborně zarybněné velkými cejny. Když jsem se na tuto akci připravoval, představoval jsem si to asi jako náš Mušov. V reálu je vše podstatně větší - jezero i cejni. Chytání velkých cejnů na stojaté vodě mě skutečně baví a u nás na Mušově v něm mám dlouhodobě výborné výsledky. To bylo pravděpodobně důvodem, proč se kluci z Preston feeder teamu rozhodli oslovit mě a Jakuba Šabatu, který je skutečný mušovský specialista.
Podstatný rozdíl ale je dvoudenní závod na velké otevřené vodě a týdenní chytání na uzavřeném kanále. U nás chytáme hladové ryby, které rychle sežerou prakticky cokoli, co jim do vody hodíme. Oproti tomu na mistrovství světa se sedm dní intenzivně krmí, takže ryba je na konci natolik přežraná, že reaguje absolutně jinak, než si většina českých závodníků dovede představit. Tohle píši na úvod proto, že se jedná o zcela klíčový poznatek, který předurčil vývoj i výsledek našeho chytání.
Krmení jsme používali z produkce společnosti Senzas a to následující:
Gross Gardons – jedno z nejlepších krmení co znám. Byť je v názvu velká plotice, jedná se o výrazně univerzální krmení vhodné na chytání všech druhů ryb.
Lake – v kombinaci s Gross Gardons vytvoří perfektní vnadící směs pro lov menších a středních ryb.
Dark salty Bremes + Dark Salty Riviere – kombinace, kterou kluci z Preston teamu používají prakticky celoročně a skutečně jí věří.
Super Black Bremes – poměrně selektivní krmení, které milují velcí cejni.
Epicejn – sladké melasové sušenky, které krmení nejenom osladí, ale zároveň jej dělají lepivějším.
Tekutý posilovač Aromix Bremes – krmení osladí a navoní natolik, že odjedou malé ryby a rychleji přijedou ty velké.
Sypký posilovač – MVDE karamel, všeobecně známý posilovač, který mají cejni skutečně rádi.
Hlína Terre de Pardubice od Pepy Konopáska – geniálně univerzální hlína na všestranné použití.
První tréninkový den jsme vylosovali box v prostoru budoucího sektoru E. Prvním cílem bylo seznámit se s vodou a zkusit zjistit, co v ní vlastně žije. Krmení pro trening si zvolil, každý podle toho čemu věří. U mě bylo celý týden s výjimkou středy na bázi černého cejna. Po úvodním zakrmení se první hodinu nedělo nic. V té druhé mi najeli cejni lehce přes dvě kila, v krmení si spokojeně plavali a mě se dařilo je chytat. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěl špionům od konkurence ukazovat, jak pěkné ryby chytám, rozhodl jsem se ukončit chytání předčasně a vypravil jsem se na výzvědy k ostatním teamům. Většina konkurentů se poměrně trápila, velké cejny nechytala a věnovala se lovu drobných ryb (hlavně plotic). Závěr dne byl takový, že cejni tady jsou a dají se chytat podobně jako u nás.
Druhý den proběhl obdobně. Pouze s tím rozdílem, že jsem se snažil více krmit a čím víc a větší krmítka jsem nahazoval, tím víc záběrů jsem měl. Oproti tomu Martin Maťák zkoušel rychlostní chytání drobných ryb (hlavně plotiček) na cca 20-ti metrech. Po dvou hodinách lovu jsme drobné ryby zvážili, ale výsledek se nám zdál neuspokojivý. A tak jsme se rozhodli pilovat chytání velkých cejnů a drobnou rybu již nikdo další chytat nezkoušel – to byla první velká chyba!
Oba dva dny jsem byl první hodinu bez kontaktu s rybou. Proto jsem se rozhodl pro třetí den změnit krmení s cílem rychleji přilákat cejny. Použil jsem kombinaci Lake + Gross Gardons, přidal Epicejn a hodně tekutého posilovače Aromix Bremes. První hodinu se nedělo nic, druhou hodinu nepřiplula ani šupina a až v třetí hodině jsem začal chytat opravdu pěkné velké cejny. Oproti tomu klukům přijeli cejni klasicky po cca hodině. Závěr byl jasný, ryba se výrazně ostrého krmení bojí a to i ta velká.
Proto jsem se čtvrtý den rozhodl vrátit k černému cejnovi a naopak jsem si do něj přidával trochu hlíny. První menší cejn zabral po třiceti minutách a za dalších třicet minut najeli ti větší. Čím víc jsem krmil, tím víc ryb se mi v krmení motalo. Přejezdy od velkých cejnů byly díky citlivé pletence krásně odlišitelné od skutečných záběrů. Problém byl v tom, že ryba se v krmení motala, ale nástrahu na háčku polykala velmi neochotně.
Postupným experimentováním se nám podařilo zjistit, že cejni berou buď na poměrně malá sousta 3-4 patentky na menším háčku. Nebo naopak na velká sousta jako byla kombinace kukel, žížal a patentek na velkém háčku č.10 – tuto kombinaci bylo ale potřeba dipovat v cejnovém posilovači. Pokud nadipovaná nebyla, ležela v zakrmeném místě velmi dlouho, než se jí některý méně zmlsaný cejn rozhodl ochutnat.
Výsledkem mého čtvrtečního pětihodinového chytání bylo cca 14 kg. Druhou největší váhu měl Radek Černý cca 7 kg. Co jsme měli informace o konkurenčních teamech, tak většina z nich chytala velmi málo, spíše malé rybky v kterých nachytali cca 2-4 kila. Za mě byla strategie jasná, hodně krmit a chytat velké cejny. Všechny treningové dny se mi podařilo nějaké chytit a jejich váha vysoce přesahovala to, co se dalo nachytat v drobné rybě. Ale zajíci se počítají až po honu a já ještě netušil, co přijde v pátek …