První liga poprvé - Vraňany
Zavolal mi kamarád Jirka, zdali bych mu nevykecal nějaké super tajné informace o našem prémiovém působení v první lize a nepomohl mu tak v začátcích, když už se jim podařilo tu divizi vyhrát. Vymlouval se na manželku, děti i souseda Plyna, ale s bystrostí lišky Bystroušky jsem pochopil, že mu ani tak nejde o to, jak se loni dařilo nám, ale spíš se jedná o rafinovaný způsob, jak získat v letošním ligovém klaní nějaký ten bodík navíc a poslat nás zpět do divize, kam zaslouženě patříme.
Protože jsem člověk komercí nezkažený, dobrého srce a pozvání na pivo nelze považovat za úplatek, tak jsem mu slíbil, že za pár panáků mu vyslepičím i to co nevím. Po prvním návalu filantropie jsem ale došel k závěru, že mu to trochu ztížím a pracně nabyté informace zveřejním jako podklad pro studium dalších generací feedrařů.
První feederový ligový závod roku 2013 měl označení Vltava – Vraňany, ale aby to nebylo tak jednoduché, tak se konal pod obcí Dušníky nad Vltavou. V těchto místech je Vltava poměrně široká řeka s obvyklým průtokem okolo 100 [m3s-1]. V době konání závodů ale došlo v důsledku srážek na horním toku řeky ke kulminaci okolo 200 [m3s-1], tj. dvojnásobku obvyklého průtoku.
Prostě situace, na kterou jakožto rybáři odkojení moravskými potoky a říčkami absolutně nejsme připraveni. Nic na tom nezměnilo ani to, že na stejném revíru se o týden dříve konala divize, jíž jsme se aktivně zúčastnili.
V prvním ligovém kole jsem vylosoval E6, což mi připadalo jako relativně dobrý los. Vzhledem k tomu, že místo hned nade mnou si vylosoval Radek Černý, tak začala klasická teamová hecovačka ve stylu „Radynek nesmí projít“. Uvedené hecování a zejména moje malá zkušenost z chytání na podobně tekoucích řekách byla příčinou toho, že jsem se držel při břehu a obdobně jako Radynek zakrmil na cca 18-ti metrech.
Jednalo se o hodně proudný, relativně mělký a pocitově spíše kamenitý úsek řeky. Krmítka o hmotnosti 80g měla tendenci občas poskočit a dnes bych zvolil alespoň 100 gramová. Vzhledem k tomu, že můj nejvýkonnější prut byl Antares heavy s odhozovkou do 110g, tak jsem si, vzhledem k výraznému přetížení prutu, troufl použít jenom zmíněných 80 gramů a k tomu poměrně malé feederové košíčky.
Šetrnost k prutu se mi sice vyplatila a Antares naštěstí vše přežil ve zdraví, ale rybám jsem se s malými dávkami krmení příliš nezavděčil. První čtyři hodiny jsem neměl ani potah a ani vycuclé červy nebo jiný náznak zájmu ryb. V páté hodině jsem měl záběry dva, z čehož při první rybě jsem urazil forpas o potopený kámen a druhou rybou byl pěkný jesen, který mě zachránil od absolutního propadáku.
Teamem zadaný úkol jsem sice splnil, ale radost z devátého místa jsem měl pramalou. Obdobně bídně se vedlo i teamovým kolegům a celkový součet 26 nás po prvním dnu usadil na samý chvost tabulky.
S dnešními zkušenostmi bych po prvních dvou hodinách bez záběru nekompromisně překrmil o cca 15 metrů dál a zkusil bych obě zakrmená místa střídat. Další důvod, proč se rybám na mém místě nelíbilo, byl pravděpodobně ten, že jsem díky malým košíčkům krmil velmi málo a navíc s největší pravděpodobností většina krmení rychle odplavala pryč.
K tomu mi tehdy scházela nejenom odvaha a zkušenosti, ale také prut kategorie extra heavy, který by dlouhodobě snášel zatížení velkými těžkými krmítky.
V neděli jsem vylosoval A7, což je na řece jeden z nejhorších losů. S rozhodnutím, že horší než v sobotu už to být nemůže, jsem se odhodlal změnit strategii. Do krmení jsem tentokrát nepřidával samotnou hlínu, ale důkladně ji opepřil liantem. Vzniklá hmota se dala uplácat do struktury koule, která po vhozená do kýble s vodou držela tvar a nehodlala se rozpadat.
To mi ale nezabránilo podstatnou část obsahu kýble vyházet do vody a do zbývající části přidat červy v množství více než malém, takže vesele rozbíjeli i tyhle koule kitu. Dále jsem se rozhodl použít nejtěžší pro mě dostupné krmítko o váze 120 gramů a jít s ním na hranici třiceti metrů.
Po první hodině bez záběru mi ryby postupně najely a s přestávkami se mi je dařilo odchytávat po celou dobu závodu. Dodnes nevím, jak by se na nedělní krmení tvářily ryby v sobotu, ale v neděli jim jílovité bábovičky plné červů velmi chutnaly.
Výsledkem bylo desetkrát větší množství ryb oproti sobotě a krásné třetí místo v sektoru A. Radek přidal druhou trojku a Lukáš potěšil pětkou. Ve výsledku tak Vraňany dopadly podstatně menší katastrofou, než jak jsme po prvním dnu předpokládali.
S odstupem času bych své zkušenosti z prvního většího chytání na proudné řece shrnul do následujících bodů:
- Není podstatné, jaké krmení rybář míchá, ale jak je do vody dopraví a hlavně udrží v místě loviště. To jestli je na pytlíku nápis Senzas, MVDE nebo Lorpio nehraje žádnou roli.
- Slepě kopírovat jakékoli vzory je chyba. Pokud se budete držet toho, co máte odzkoušené a čemu věříte, tak nemůžete dopadnout hůř než průměrně.
- Každá voda potřebuje svoje. Zkoušet provozovat na Labi nebo Vltavě jemné feedrování je nesmysl. Slabé forpasy, lehká krmítka a citlivé pruty zde nic prospěšného nepřinesou a naopak se s nimi dá hodně pokazit.
- Podcenění důkladného seznámení s revírem se může výrazně nevyplatit. Testování předem nevyzkoušených věcí v průběhu závodu, je nejlepší cestou k tomu, aby rybář v závodě nezachytal.