Podzimní košíček 2011
Je sobota 5,40 ráno a mobil kvičí odkudsi z rohu místnosti, kam jsem s ním před chvilkou mrštil. Tma jak v ranci a já v mrákotách přemýšlím, kterej de… (čti zákazník) zase volá. Po chvíli se srovnávám v prostoru i čase a uvědomuji si, že vyzvánění zní dneska nějak jinak. Vyhrabu telefon a na displeji bliká nápis „závody Markovka“. Do pytle, zase tam budu pozdě… Vařím čaj, základní hygiena a rychle přesunout živou a krmení z lednice do auta. Ostatní rybářské haraburdí jsem naštěstí nachystal už večer.
Čaj je stále horký, tak jej hodím na středový panel a jedem. Jedna, dva, tři a plnej… u Destrukcí na brzdy dát přednost a pravá dva pod plynem, jau zase jsem se polil…město je naštěstí prázdné, takže ještě stíhám Olivkovi přes telefon vysvětlit, že už jsem vlastně na místě a to že mně nevidí je z důvodu zamlžení brejlí.
Přijíždím na místo právě včas, abych mohl naší dvojici vylosovat nějaké príma místo. Tahám antifořt C1 a na Olivkovi vidím, že se mi to moc nepovedlo. No nic, alespoň to nemáme tak daleko. Pochodové cvičení s plnou polní si pro jistotu dvakrát zopakuji a již začíná příprava.
Ryby se nám hromadně ukazují pod nohama, a tak se vzájemně přesvědčujeme, že dneska to bude jiné jak zjara, že se ryba krmí na zimu a musí brát na hod. Chystáme si pickery a já pro jistotu ještě medium Antarese. Odměřujeme vzdálenost cca 18 metrů a poctivě klipujeme všechny pruty. Skutečnost, že většina okolních závodníku se chystá chytat o 10 až 15 metrů dál, nás nechává chladné.
Krmíme cejnovým krmením MVDE – osvědčená směs record zilver, gold pro bream a turbo. Já doplňuji pár košíků lepeňáků. Olivka jim nevěří, a tak dává červy na volno. Nakrmili jsme tentokrát docela přesně a věříme, že ryba rychle najede.
A najela, jenže jiná než jsme čekali. Do cejnového krmení se pustily s chutí oukleje a malé plotičky! Olivka s delším forpasem tahá oukleje téměř na hod, pro mě s kratším zbývají spíše ploťky. Ty jsou ale ještě menší než „stříbrné piraně“. Pozoruji kluky vlevo a tahají cejny skoro na hod. Kouknu vpravo a Radynek právě parkuje cca půlkilového cejnka ve vezírku. Tlučou nás z obou stran. Olivko je zle, vymysli něco!
Nakonec odklipuji medium a postupně pročesávám vodu, až najdu rybu u druhého břehu. Záběry jsou poměrně poctivé, ale skoro všechno trhám ve vázkách. Olivka se ještě chvíli drží našeho zakrmeného místa, ale nakonec to nevydržel a zkouší překrmit na maximální vzdálenost, kterou s pickerem dohodí. Do konce kola sice nějakou větší rybku stihneme vytáhnout (teda já jich většinu utrhl ve vázkách), ale v porovnání s okolím to vypadá hodně špatně. Nakonec je z toho předposlední místo …
O přestávce analyzujeme příčiny neúspěchu. Olivka sebekriticky přiznává, že jsme měli jít dál. Já mám zase pocit, že krmení šlapalo opravdu špatně. Pro druhé kolo jsem se rozhodl je změnit, nicméně z dostupných komponent toho moc vymyslet nešlo. Nakonec vzniká prasopes, který obsahuje cca 1/3 původního krmení, 1/3 červeného HiPro Carpa a 1/3 mé oblíbené černé hlíny Terre de Jihlavka.
Namotivováni výsledkem prvního kola si pro druhou polovinu závodu neklademe žádné vysoké cíle. Jenom si tak potajmu dáváme předsevzetí, že zkusíme porazit Radynka. Olivkova losuje C3, což vypadá jako nic moc flek. Aspoň, že to nemáme daleko. V potu tváře stěhujeme rybářské harampádí a pozorujeme, že u druhého břehu jsou vidět putující bublinky. Připravuji jeden prut na vzdálenost bublinek, druhý klipuji o cca 10 metrů blíže, což je vzdálenost na kterou dohodí Olivka.
Zkusíme chytat na dvou místech a uvidíme, co z toho bude. Úvodní krmení vynechávám, abych si nerozplašil rybu. Olivka na svém fleku poctivě krmí a musím uznat, že mu to na těch 40 metrů jde s pickerem moc hezky a s minimálním rozptylem. Mno, mám se ještě co učit…
Po úvodním zatroubení házím do středu bublin a nedočkavě čekám na první rybu. Záběr se ale nedostavuje, proto přehazuji a do krmení přidávám více červů. Opět nic a navíc zmizely bublinky. Smutně pozoruji nehybnou špičku a přemýšlím, kde jsem zase udělal chybu. Mezitím Olivka vytahuje cejna, pak dalšího a při třetím mi to došlo. Ryba se vylekala bombardování a couvla z mělčiny u druhého břehu zpátky do hlubší vody, kde narazila na Olivkovo krmení.
Nahazuji prut do stejné vzdálenosti a cejn na sebe nenechává dlouho čekat. Ryba se nám s přestávkami drží v krmení téměř po celou dobu závodu a tak vesle taháme cejny, plotice, kapříka i karase. O umístění nám už nejde, a tak si závod docela užíváme. Finální zatroubení nás zastihne s pocitem, že jsme si hodně dobře zachytali. Vím, že Radek vedle chytal na začátku hodně ryb, a tak si netroufám odhadnout, jak na tom jsme. Výsledná jednička je od druhého i třetího místa vzdálená jen o pár desítek gramů, ale přesto hodně potěší. Navíc porazit v sektoru Radynka se mi povedlo poprvé v životě :-)
Jak jsem vyhrál Starostu
Odpoledne jsme se s Radynkem vypravili trénovat na Markovku. Počasí bylo krásné a vypadalo to, že dneska budou kousat. Zatímco já jsem vymýšlel nesmysly pro případ, že nebudou brát, tak Radynek chytal rybu za rybou. Probírali jsme strategie na blížící se závod a řeč se stočila i k nedávným feedrovým závodům O pohár starosty města Třebíče. Slovo dalo slovo a já neprozřetelně slíbil, že se pokusím odpovědět na dvě jednoduché otázky.
Otázka číslo jedna: Jak se ti líbily závody na Polance
Závody se mi samozřejmě líbily moc. Důvodem je asi hlavně to, že se mi je podařilo vyhrát :-) Pokud bych ale seděl někde uprostřed sektoru B, tak by se mi závody líbily podstatně méně. Pravda je taková, že tentokrát byla rozhodující hlavně šťastná ruka při losování. Díky tomu se mohlo stát to, že takový nováček jako já, se umístil před mnohem zkušenějšími a podstatně technicky zdatnějšími rybáři.
Oproti minulosti je na Polance ryb výrazně méně. Nevím, zda je to z důvodu zimních náletů kormoránů, nebo se negativně projevilo upouštění vody v době stavebních prací na protipovodňových zábranách. Nicméně již v průběhu tréninku jsem lovil podstatně méně podouství, plotic a ostroretek než v roce minulém. To se potvrdilo i v průběhu závodu, kdy po úvodním hromadném zakrmení došlo k poměrně rychlému nasycení ryb. Zejména v druhé polovině závodu, tak větší množství „ostrého“ závodního krmení mohlo ryby spíše odradit než přilákat.
Do budoucna bych proto navrhoval podstatně omezit množství krmení, třeba i na 5 litrů na závod nebo alespoň poločas. Spolu s tím by mohlo pomoci ještě větší roztažení startovního pole a vytvoření mezery mezi sektory A a B.
Otázka číslo dvě: Jaká byla tvoje vítězná strategie
Již z tréninků jsem věděl, že oproti minulosti je na Polance ryb celkově méně. Zároveň se mi ale podařilo chytit i několik velkých cejnů. Krmení jsem proto postavil poměrně univerzální a to 2 kg MVDE G5 + troška TTX s tekutým posilovačem cejn. Do směsi jsem přidal vařené konopí a hlavně větší množství hlíny Terre de Jihlavka. Což je těžší říční hlína, které mám na zahradě dvě Tatry od loňského bagrování řeky. Takto postavená směs je určena spíše na malé cejny a skaláky, nicméně díky jejímu obarvení na černo vyhovovala i ploticím, podoustvím a ostroretkám. Těsně před závodem jsem přidal ještě cca 1 kg hlíny Terre di Some, která po dopadu krmítka vytvářela pěkný mráček. Krmení to bylo poměrně málo výživné a samo o sobě by rybu dlouho neudrželo. O pravidelný přísun potravy se proto postarala směs lepených červů, pinek a kukel.
Takto postavené krmení fungovalo skvěle cca do poloviny závodu, kdy jsem chytal stejně nebo lépe jako závodníci po proudu pode mnou. Že krmení opravdu funguje bylo zřejmé o podle smutných očí závodníkům nade mnou, ke kterým mnoho ryb „neprošlo“. K pěknému umístění v prvním kole přispěl i po proudu ode mě chytající Čabi, který se soustředil na lov ouklejí u druhého břehu a větší spodovou rybu nechal v klidu doplout až ke mně. Po dvou hodinách a asi dvaceti stříbrných piraních pochopil, že tudy cesta nevede a zahájil intenzivní krmnou kampaň přesně ve vzdálenosti, kde jsem chytal já. Výsledek se dostavil téměř okamžitě, ryby se nažraly a přestaly brát mě i jemu. Nějakou dobu jsem jej podezříval, že tam nasypal mýdlový posilovač, ale vzhledem k tomu k tomu, že závodníci dál po proudu stále chytali, tak to asi opravdu bylo krmení.
Pro druhý poločas jsem předpokládal, že to bude o paběrkování náhodných ryb. Proto jsem se ani neobtěžoval s úvodním zakrmením a v klidu vyčkal , až se bombardováním vyplašené rybky přesunou do mého sektoru. Za to jsem byl odměněn dvěma podoustvemi a ostroretkou. Nicméně poté ryba odjela a já se jen smutně díval jak na fořtu sedící Milan Bišof tahá rybu za rybou. Omezil jsem krmení a do košíčku přidával čisté lepené pinky, to přineslo plotici a další ostroretkou, nicméně stále to nebylo ono.
Pohled na mé křepčení okolo bedny a nehybně visící feedrovou špičku už nevydržel ani nade mnou sedící Mates a vydal se radit nadějnějším závodníkům. Opustil jsem zakrmené místo a pokusil se překrmit pod nohama na hraně kamení. Výsledkem ale byla jenom tři utržená krmítka…a Milan dál chytal, ale i trhal ty svoje kapříky. Vypadá to, že fořta už asi nepřechytám, ale proti proudu taky moc nechytali, takže dvojku bych snad měl udržet.
Zbytek sluncem vyschlého krmení jsem ještě víc naředil mojí oblíbenou Terre de Jihlavka, naházel do toho pinky a nastříhal větší množství hnojáků. Otočil jsem asi třikrát krmítko a pak se začaly dít věci. Záběr, pic a velký cejn klepe do prutu. Samozřejmě jsem ho na osmičku urval. Dávám jedenáctku a další cejn dlouhý čtyřicetpět centimetrů,. Potom skalák, vykrmený jak kdyby ho právě přivezli z Mušova, kapr, ostroretka a další cejni. Hurá, Milane mám tě!!!
Mazec o kilo
Štědrý den je tady a rybář zívá hlady, teda nudou...
Lidé se chodili dívat, co je to za partu bláznů, někteří si nás i fotili jak opice v zoo, ale stálo to za to.
Tak pane Ouředníček, tohle byl skutečnej mazééééééc.