Tondův deník o mřenkách

Sezóna se nám pomalu blíží a tak jsem začal oprašovat své feedrové nádobíčko. Vím, že je to ostuda, ale teprve teď čistím z prutů naschlé krmení, promazávám navijáky, přebírám návazce ve forpasovnících a zvažuji, jaké kmenové vlasce si letos pořídím.

Zkušeným závodníkům dnes asi neprozradím nic nového. Nicméně tento článek je určen spíš rekreačním feedrařů, kterým by měl přinést nejenom počáteční orientaci ohledně vhodných průměrů, ale i několik tipů na konkrétní značky vhodných feedrových vlasců.

Chytám na všech tipech revírů od zarostlých slepých ramen, přes klasické kaprové rybníky až po velké řeky jako je Labe v Mlékojedech. Využívám proto feedrové pruty všech kategorií od lehoučkého pickeru Shimano Speedmaster až po 150g Team Daiwa heavy feeder.

Rozpětí kmenových vlasců je proto velmi široké. Na heavy feedery používám silony o průměru okolo 0,22 a pro některé specifické případy i pletenku o průměru 0,14mm. V případě silonů pro medium a heavy feeder jednoznačně preferuji nízkou průtažnost a dobrou oděruvzdornost. Heavy feedry používám prakticky jenom na větších řekách a na stojácích typu Mušov, kde je obvykle výhodou chytat co nejdál.  Opakované katapultování těžkých krmítek dovede méně odolný vlasec roztřepit tak, že někdy nepřežije ani tři hodiny závodního chytání. Na stojáku je při lovu na delší vzdálenost zase důležitá co nejmenší průtažnost a tím i dobrá detekce záběru.

Nejvíce ale v průběhu roku využívám pruty medium. Zde je z důvodu častého chytání zatížení vlasce natolik extrémní, že při použití běžných vlasců jej měním i několikrát v průběhu sezóny.

Oproti tomu na picker a lightko mám nejraději klasický měkčí silon o průměru 0,16 mm a nevadí mi, pokud je trochu průtažný. Rozhodující je co nejmenší míra viditelnosti pro ryby a dlouhodobá odolnost vůči UV záření.

Za poslední 3 roky jsem vyzkoušel všechno možné, ale zatím jsem nenašel vlasec, který by mi svým chováním vyhovoval na 100%. Několik favoritů přece jenom mám:

Picker + lightko: Jeden z nejlepších vlasců na jemné chytání s pickerem je AWA-Shima Strike One. Vlasec je poměrně jemný, ale přitom dostatečně odolný vůči otěru a vyniká vysokou pevností v uzlu. Rád jej používám i na plavanou s Boloňkou a na ulra light přívlač. Strike One své pozitivní vlastnosti bohužel poměrně rychle ztrácí a podléhá degradaci UV zářením. Zhruba po dvou měsících používání se jeho pevnost výrazně snižuje a je potřeba jej převinout vnitřní částí ven a využít tak tu část, která byla kryta před působením slunce. Po dalším měsíci chytání jsem jej musel kompletně vyměnit. Alternativně jsem zkoušel použit fluorcarbon Eclipsia, který je oproti UV vysoce odolný a vydrží celou sezónu v podstatě beze změny. V případě flurcarbonu jsem ale měl problémy s praskáním v uzlu při opakovaném „šokovém“ zatížení vlasce krmítky při nahazování. Také samotná tvrdost a malá průtažnost flurcarbonu nebyla při jemném pickerovém chytání zrovna výhodou. Po dobré zkušenosti s Techniem na medium prutech, bych letos chtěl vyzkoušet jeho měkčí variantu Shimano Antares i na pickerech.

V případě heavíčka jsem loni používal Awashimu ZanderPike s průměry 0,19 a 0,21. Jedná se o vlasec překvapivě odolný, který tvrdošíjně vzdoruje opotřebení a bez problému vydrží celé závodní kolo, aniž by došlo k přílišnému roztřepení nebo dokonce utržení. Mé nadšení schladilo až přeměření mikrometrem, kdy v případě devatenáctky se jednalo o poctivou dvaadvacítku a 0,21 má ve skutečnosti průměr 0,24. Také odolnost proti UV záření není právě vzorová. Pro letošek bych chtěl zkusit Stroft ABR. Nedělám si iluze, co se týká skutečného průměru vlasce, ale dle zkušenosti kolegů by měl být otěru odolný jako ZenderPike a proti UV by měl vzdorovat podstatně lépe.

Celkem jasno mám s výběrem vlasce na media. Loni jsem používal Trabucco T-Force Special Feeder v průměru 0,18 mm. Na začátku se jednalo o hodně dobrý vlasec, nicméně po dvou měsících hodně intenzivního chytání byl zralý na výměnu. Na radu Ládi Hrabala jsem loni použil vlasce ShimanoTechnium 0,18 (klasický černý, tvrdý jako drát) a vlasce na obou mediích vydržely až do konce sezony.

 

Komentář ke článku (0)

Poté, co se našemu DKM teamu podařilo s velkou dávkou štěstí postoupit do první ligy LRU feeder, jsem začal uvažovat o obměně a rozšíření mého rybářského nádobíčka. Pruty Shimano Antares zůstávají i pro další rok, ale pro Labské chytání jsem je ještě doplnil o heavy feedry od Daiwy. Portfolio navijáků je v zásadě stále vyhovující, jenom jsem neodolal výprodejům a přikoupil dalšího TwinPowera. No a původní bedna Sona už slouží novému (doufám, že spokojenému) majiteli.

Já se po dlouhém vybírání a testování rozhodl pro závodní klasiku značky Rive. Ve hře byl ještě Colmic One, ale pro Rive nakonec rozhodla lehkost, propracovanost detailů a doporučení lidí, kteří mají s Rive dlouhodobou zkušenost – díky Jirko.  

Z cenových důvodů jsem nakonec vyloučil elegantní XT451 a spokojil se s výprodejovým modelem XT 411. Základ mi připadá v zásadě stejný a ušetřené korunky jsem raději dal za originální transportní systém, který je až dekadentně drahý, ale technicky je jedním slovem skvělý.

S výjimkou originálního velkého kufru, plata a transportního systému jsem bednu zakoupil bez dalšího příslušenství. Vše potřebné použiji ze staré bedny, kde jsem používal příslušenství Preston.  Stačí jenom zaměnit černé konektory pro Sonu, za zelené vhodné pro Rive D25. Mají to ti kluci anglický chytře vymyšlené :-)

Zatím jsem byl bednu vyzkoušet jenom párkrát, ale první dojmy jsou hodně pozitivní. Bedna je lehká a přitom hodně stabilní, lze ji velmi rychle sestavit a kulaté nohy neomezují nastavení příslušenství. Celkově je vidět, že Rive při jejím vývoji hodně přemýšlelo a testovalo. Velmi se mi například líbí to, že přihrádek je tak akorát, aby bedna pobrala vše potřebné a přitom zůstala lehká. Vyjímatelný velký kufr, lze krásně naplnit krmítky a nosit jej zvlášť. A pokud rám Rive v budoucnu nekapituluje pod zatížením mou nekonfekční postavou, tak by XT 411 mohla splňovat vše, co feedrař od bedny potřebuje.

Komentář ke článku (4)

EDIT: Bedna je prodaná. Článek nechávám jako informační zdroj pro rybáře, kteří zvažují zakoupení bedny.

 

Před několika dny jsem zveřejnil inzerát na prodej závodní plavačkové bedny Sona Phoenix. Množství dotazů které se na mě sneslo ze strany potenciálních kupců, mě přimělo zodpovědět je hromadně.

Bednu Sona Phoenix jsem si pořídil před dvěma roky jako použitou od závodníka, který končil s aktivní závodní plavanou. Jedná se o starší modré provedení, které si lidé často pletou s aktuální řadou Galaxy. V reálu se ale jedná o bednu, která je až na pár detailů shodná s aktuálním černým Phoenixem. Moje provedení je nejblíže sedačce Phoenix 1105 - http://sona.cz/shop.php?akce=cisloproduktu&id=2008021660&name=phoenix-1105-5-kazet.

Jedná se o závodní sedačku klasické konstrukce, která je velmi odolná a robustní. Sedačka nepodlehla ani značnému zatížení mé nekonfekční postavy, ani drsnému zacházení na mušovských kamenech. Výhodou je i to, že pokud se Vám podaří ztratit nějaký šroubek, zámek kufru, či konektor, Sona Vám jej dodá prakticky obratem a to za velmi příjemné ceny.

Oproti novému černému provedení Phoenixu se bedna odlišuje zejména designem. Funkčně je téměř totožná, snad s výjimkou změn v oblasti transportního systému a náhrady části lisovaných matiček svařovanými.

Důvod proč jsem se rozhodl právě pro tuto bednu, byl poměrně jednoduchý. V okamžiku, kdy jsem to začal se závoděním v LRU feeder brát vážně, jsem zjistil, že bedna mi může přinést několik výhod oproti konkurenci s křesílky.

Předně s bednou máte garanci stabilního posedu, bez ohledu na terén na břehu revíru. Obzvláště na svažitém břehu, nebo na kamenech novomlýnských nádrží, je bedna neocenitelným pomocníkem.

Bedna mě osobně přinesla také podstatné zvýšení přesnosti náhozu. Díky tomu, že sedíte pokaždé stejně, tak i Vaše náhozy jsou pokaždé stejné a do stejného místa. Přesnost zakrmení je totiž základem úspěšného feedrového závodění.

Bedna mi částečně pomohla i v organizaci a transportu rybářského nádobíčka. Proč částečně? Phoenix sice obsahuje dostatečné množství růžný šuplátek a schránek. Nicméně v okamžiku, kdy jsem je zaplnil forpasy, navijáky a zejména krmítky, jsem zjistil, že bedna ztěžkla natolik, že její transport je pramálo komfortní. Ve výsledku tak část výbavy (zejména krmítka) nosím i nadále odděleně.

K bedně jsem si sice vyrobil transportní systém značky „samodomo“, ale není to úplně ono a vyladěnosti transportního systému od Rive nebo Mila se ten můj nepřibližuje ani omylem.

Oproti tomu originální sklopná podlážka pro nohy se osvědčila velmi dobře a oproti různým internetovým recenzím jsem neměl problémy s jejím sklápěním při větším zatížení. Je to dané tím, že podlážku lze ve správně poloze aretovat kolíkem, který ji udrží v rovině i při chybně ustavených nohách.

Díky tomu, že jsem bednu koupil od aktivního závodníka, byla dovybavena celou řadou příslušenství. Standardní držák vezírku, deštníku a malé plato, byly doplněny o držáky matchového prutu, háky na děličku, feedrové rameno a hrazdu. Z uvedených doplňků jsem ocenil zejména hrazdu a velké plato. Standardně dodávané malé plato sice není špatné, ale teprve po doplnění o velké, získáte ten správný prostor pro všechny návnady a nástrahy. Hrazdu jsem nejprve využíval pouze jako náhradu rukovítka transportního systému, ale postupně jsem zjistil, že nejen v plavačce ale i ve feedru se jedná o šikovného pomocníka. Zejména v případě velmi opatrného braní ryb oceníte možnost opřít si prut o hrazdu a o koleno s tím, že ruka je zcela volně a přirozeně položená na prutu a okamžitě reaguje na sebemenší záběr.

Proč bednu prodávám?

Sona je sice slušná bedna, ale jedná se spíše o bytelný závodnický entry level. S bednou jsem závodil dva roky a pomohla nám k postupu do první ligy LRU feeder. Oproti nové bedně se ta moje samozřejmě vyznačuje určitým opotřebením – sem tam škrábanec, nějaká ta protáčející se matička, ošlapaná podlážka, prodřený roh na sedátku … Nic z toho ale nebrání jejímu praktickému použití a s bednou bych mohl klidně chytat dál a nic až tak podstatného by mi nechybělo. Nicméně špičková konkurence je dnes dál a jak říká klasik „mám velmi jednoduchý vkus, spokojím se vždy s tím nejlepším.“

Aktuálně plánuji investici do nové bedny a rozhodují se mezi Comic One a Rive XT 451. Comic je v podstatě taková Sona dotažená do detailu. Robustní kulaté nohy, které Vám neproklouznou ani v tom nejtěžším terénu. Velké plato, které lze pro potřebu transportu inteligentně přicvaknout k noze. A dolní kastlík, který lze jednoduše vyndat a nosit zvlášť.

Rive 451 oproti Colmicu přináší navíc lehkost a eleganci, geniální transportní systém a modulární systém kastlíků, kdy si snadno poskládáte konfiguraci dle individuálních potřeb feedraře. Za to si ale Rive nechá zaplatit nepěkné finanční částky. Navíc se jedná o bednu, která již není tak robustní a z doslechu vím o několika případech, kdy praskl rám, jež je prakticky neopravitelný.

Oproti tomu, s použitou bednou Sona Phoenix získáte prakticky vše, co potřebujete a to za minimální cenu. Tu jsem vzhledem k bohatému příslušenství stanovil na 5000 Kč, s tím že se jedná o částku, která není o mnoho vyšší, než cena samotného příslušenství. Nemám ale problém snížit o trochu cenu bedny, za podmínky že bude bez některých zajímavých komponent, jako jsou zejména háky na děličku nebo velké plato.

 

 

Komentář ke článku (2)

 

 

 

Obavy pořadatelů se naštěstí nevyplnily a všichni se na louku pohodlně vešli. Někteří se chystali opravdu důkladně a na závody přijeli s kompletním zázemím. Jiní si jen odskočili z brněnského závodního okruhu.

 

 

 

 

 

 

 

Transport potřebného vybavení někteří vyřešili vskutku originálně…

 

 

 

 

 

 

 

Radku zavři tu pusu a přestaň se divit. Dneska budeš chytat na tenhle ryboplaš, ať se ti to líbí nebo ne.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Martin to vzal s propagací krmení značky MM za správný konec. Oficiálně tvrdil, že míchá jedině pytlíky Mivardi and Mivardi. Naše hbitá kamera jej ale nachytala v nedbalkách, a tak už víme jaká je nejvražednější kombinace tohoto roku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pane Hrabal, mohl bych si vyfotit Vaše pruty. Je pro mě velká čest, že se opírají právě o moje auto…

 

 

 

 

 

 

 

 

Huš dobytku. Jó, tak to jsi byl ty, kdo mi namazal krmítka mýdlem.

 

 

 

 

 

Díky masivnímu nasazení a obrovské trpělivosti jsem odhalil tajemství Čabiho úspěchu. Sledujte se mnou.

 

Zamíří....

 

 

 

 

 

  

 

... rozpřáhne se ...

 

 

 

 

 

... a hodí.

 

Hodně daleko a hlavně hodně přesně!

 

Tak a tajemství je vyzrazeno. Kdo to neumí, tak může jít se mnou trénovat třeba na hřiště.

 

 

 

 

 

 

Jirka ten se jenom směje. On to tajemství totiž dávno zná.

 

 

 

 

 

 

 

Láďa sice taky, ale před kamerou to trošku maskuje, trhá krmítka a láskyplně cituje dámské přirození :-)

 

 

 

 

 

 

 

 

Oproti tomu Mistr Moravy na nic nečeká a zkušeně předvádí jak na to.

 

 

 

 

 

 

 

 

LRU Feeder se pomalu, ale jistě stává nejsledovanější sportovní disciplínou. Divácká sledovanost láme rekordy a překonává i některé populární fotbalové zápasy. Například ten mezi Petrůvkami a Ostašovem.

 

 

 

 

 

Své o tom vědí i někteří závodníci v plavané a tak se prozíravě připravují na přechod k feedru :-)

 

 

 

 

 

 

 

 

Teamy head hounterů sledují nadějné závodníky a připravují sponzorské smlouvy na velmi vysoké částky.

 

 

 

 

 

A jejich Capo di tutti capi se spokojeně usmívá. Již dávno ví, co znamená značka MM.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ano je to on, cejní král MM, aneb Martin Mivardi.

 

 

To jasně vidím. Zemský ráj to bude na pohled. Budoucnost šťastná. Tři auta tady budou stát, bazén s klimatizací a telefon si necháme zavýst až do maštale! A my vyhrajeme divizi a postoupíme do první ligy…

Když jsem s nadšením, ne nepodobným slavné hlášce Heleny Růžičkové, loni na podzim líčil klukům z teamu naší zářnou budoucnost, tak jsem tomu ani sám nevěřil. Ostatně naše reálné šance byly velmi malé, a kdybych si měl na nás vsadit, tak to neudělám.  Já s Lukášem jsme v závodním feedru začali teprve před rokem a výsledky byly hodně neslavné. No a Jirka, ten je, co se týká rybářských závodů, úplný nováček.

Oproti tomu naše konkurence je hodně silná a má podstatně víc zkušeností.  Radynka a jeho team jsem si dal za letošní cíl jen tak z hecu a reálně se mám od všech třech ještě hodně co učit. Láďa Dítě a Standa Rambousek jsou pro mě nedostižným vzorem už od dob, kdy jsem jako mládežník na gulášových závodech seděl vedle nich a po zásluze byl spráskán rozdílem dvou tříd. A Čabi s Ondrou a Jurajem u mě taky už několikrát ukázali, jak se správně mají chytat ryby …

Nicméně nemožné se stalo skutkem a přesto, že jsme se hodně snažili, tak si myslím, že náš postup je hlavně dílem náhody a obrovského štěstí. Za což ti svatý Petře děkujeme!

A nyní už informace, jak to všechno probíhalo.

První závod divize probíhal v Pouzdřanech a nám se s obrovským štěstím podařilo dostat do vedení. Informace o závodu zde: http://feedrovana.mrk.cz/?id=5709

Jednalo se však o výsledek velmi těsný a minimální bodové rozdíly dávaly velkou šanci na postup i řadě ostatních teamů. Navíc druhý závod probíhal na Dyji 7 nedaleko Pasohlávek, což je trať velmi zrádná a známá tím, že když svítí slunce a nefouká vítr, tak ryba nenajede a ve výsledcích není nouze o nuly. Ostatně to jsem si loni vyzkoušel v praxi.

Takže jsme neponechali nic náhodě a s Jirkou jsme jezdili na Mušov trénovat již od jara. Výsledky byly poměrně slibné, ale cejn vyhládlý po dlouhé zimě se nedá srovnávat s cejnem, který má v době závodů prostřený stůl vybranými lahůdkami. Co se týká krmení a zejména živé, tak jsem se opět hodlal pohybovat na úrovni schytatelného maxima a zejména na patentku a hnojáky jsem hodně sázel. Nicméně osud tomu chtěl jinak a tak první rána morová přišla s informací, že malá patentka v republice není a ani nebude. To jsem si ještě říkal, že je houby zle. Velkou na háček si nalovím sám a místo na patentce udržím cejny na hnojákách. Ale ouha, za pár dnů přišla druhá morová rána. Hnojka není a nebude. Ještě horší bylo to, že pokus o vlastnoruční natěžení na známých hnojnícich v okolí bydliště skončil nalovením pár exemplářů, vhodných tak sotva na háček. Naštěstí zafungoval Mates a zajistil na poslední chvíli dendrobenu. No dendrobenu, červi se velikostí přibližovali spíš statné rousnici, ale lepší mít alespoň něco, než se spoléhat jenom na masňáky. Už z minulých závodů jsem si pamatoval, že mušovským cejnům bílí červi prostě nechutnají a v okamžiku, kdy nejsou vyhládlí, tak je odmítají pozřít. Což se potvrdilo i tentokrát.

Když jsme v sobotu dojeli trénovat na závodní úsek, tak sluníčko bylo zrovna v nejlepším a pálilo o sto šest. V kombinaci s bezvětřím to znamenalo, že všechny ryby se vyhřívaly u hladiny a ani je nenapadlo se nechat chytit. Výsledky trénujících závodníků byly hodně špatné, cejny nechytal skoro nikdo a kapři brali spíše náhodně. Já osobně jsem byl celé odpoledne bez záběru a nepodařilo se mi vymyslet vůbec nic, co by ryby přimělo k nějaké aktivitě. Ryby mi najely až po třech hodinách intenzivního krmení. O to víc se jim ale v krmení líbilo, pravidelně kousaly a moje krmení z nich lezlo i ušima. Večer jsem to balil s tím, že pokud cejni přijedou, tak futro funguje perfektně a měl bych být schopen je udržet.

Druhý den byla obloha jak vymetená a intenzivně svítící sluníčko věstilo perný závodní den. Než jsme se rozlosovali a přesunuli na místa, tak bylo slunce vysoko na obloze a ryby kdesi v dáli u hladiny. Já měl výhodu v tom, že jsem si vylosoval A1 a mohl chytat relativně blízko, tj. na cca 35 metrech. Lukáš s Jirkou si ale vylosovali střed pole a zejména Jirkův antifořt na C1 nedával moc šancí na slušný výsledek.

Mušov je ale zajímavá a náročná voda, kde ani vylosování forhotnu není garancí dobrého výsledku. To se potvrdilo i tentokrát. Ač jsem měl výhodu volné vody z leva, kde ryby mohly v klidu najet bez toho, aby je zastavilo sousedovo krmení, tak jsem první hodinu a půl neměl ani potah. Celý nešťastný jsem začal převazovat druhou udici a chystat se na lov ouklejí. Je to sice ryba, kterou řada feedrařů neuznává, ale pro dobrý teamový výsledek může mít cenu zlata i jedna ouklej.

Zatímco jsem se trápil s ulovením jediné stříbrné piraně, napadlo mě zkusit překrmit jiným krmením. Obvykle na závod míchám jen jedno futro a pro tentokrát byla šampionem moje oblíbená cejnová trojkombinace od MVDE  ve složení Gold Pro Bream, Record Zilver a Turbo. Z praxe vím, že tohle krmení cejnům chutná a jeho jediná nevýhoda je, že ho používá každý třetí závodník. Nicméně tentokrát jsem měl namíchanou i záložní alternativu. Jednalo se o kaprové krmení Timár, které mi doporučil Vojta Maštera (prvoligový závodník v plavané). Jedná se o jejich závodní řadu v červeném provedení a označení kapr. V kombinaci s kaprovým posilovačem scopex jsem namíchal směs, která ukrutně smrděla a dle mého soukromého názoru, by se mělo jednat o ještě větší ryboplaš, než Jurajova slavná X21 La Sirène.

Nicméně v nouzi se tonoucí stébla chytá, a tak jsem to poctivě našiškoval o pár metrů dál než původní MVDE. Nevím, zda to byla náhoda, ale v krmení se zalíbilo cejnům a to těm správně velkým mušovským mohykánům. Dodnes nevím, co se jim na tom smradu tak líbilo, ale celou poslední hodinu se mi cejni drželi v krmení a katastrofu se nakonec podařilo otočit na slušné druhé místo.

Lukáš se taky hodně snažil a po heroickém úsilí se mu podařila letošní první sektorová jednička. No a vzhledem k tomu že Jirka zachytal lépe, než bych u antifořtu očekával, tak jsme se posunuli hodně dopředu a šance na postup získala reálné obrysy.

Druhé kolo nás přivítalo jemným protivětrem, který na Mušově skoro vždy znamená zvýšení aktivity ryb a možnost jejich lovu blíže u břehu. Los k nám byl tentokrát poměrně nepříznivý, ale vzhledem k tomu, že se dopoledne zakrmilo, tak byla reálná šance, že se ryba rozjede po celém závodním úseku.  To se také potvrdilo a většina závodníků začala chytat během první půlhodinky.

Já jsem hned do začátku nasadil kaprového Timára, který se v prvním kole překvapivě dobře osvědčil. Ryby na krmení reagovaly velmi rychle a prvního cejna jsem měl ve vezírku během deseti minut. Poté v rychlém sledu následovalo několik dalších ryb. Bohužel se ale nejednalo o legendární velké bronzoše. Namísto nich jsem tahal pouze menší cejny, plotice a malé kapry. Přišly i dva záběry od větších kaprů, ti se ale se mnou moc nebavili a nekompromisně vytočili vlasec až na klip.

Po hodině záběry ustaly a další dvě rybičky se mi podařilo přilákat až po dokrmení patentkama. Těch jsem ale neměl dostatečné množství, a proto ryby záhy opět odjely. Takto se to opakovalo ještě několikrát a až do konce závodu jsem chytal spíše náhodné ryby. Ať jsem se snažil sebevíc, tak se mi nedařilo pravidelností záběrů přiblížit vedle sedícímu Láďovi Ševčíkovi, který mě ve výsledném součtu spráskal téměř o 8 kilo ryb.

Mých výsledných 10,5 kg znamenalo až sedmé místo v sektoru a pro mě osobně velké zklamání. Až do vyhlášení výsledků jsem si myslel, že můj bodový příděl bude znamenat konec našich šancí na postup. Kluci ale zachytali poměrně dobře a štěstěna opět stála při nás. Jirkova a Lukášova pětka v sektoru znamenaly, že výsledný bodový nášup nebyl oproti konkurenčním teamům tak výrazný, jak jsem předpokládal. Ve výsledku, tak pro nás Mušov skončil skvělým druhým místem v teamech!

To spolu s jedničkou z Pouzdřan znamená celkově první místo v Divizi MRS družstev a tím i postup do první ligy LRU feeder!

 

Oficiální článek ze závodu naleznete zde:http://feedertrebic.cz/?pasohl%E1vky-2012-nef%F9%E8o-i-f%F9%E8o,331

Komentář ke článku (0)