Tondův deník o mřenkách

V pondělí vyšel na MRKu moc pěkný článek na téma „Chytání na přesnost“. Nedalo mi to a rozhodl jsem se k tomu doplnit způsob, který používám já. 

Co se týká samotného klipování, tak používám gumičku z duše od kola. Pokud je to prostorově možné, tak ji převléknu až přes spodní okraj cívky a silon pod ní podvléknu. Zároveň jej označím fixou. Toto řešení oceníte v případě záběru větší ryby. Kdy 2 kilový kapr bez problému vytáhne klip zpod gumičky i v případě, že mám slabý návazec 0,12 mm. Nevýhodou je, že občas mi vytáhne silon i menší ryba. Ale díky tomu, že je vlasec označen fixou, tak jej mohu kdykoli přesně vrátit pod klip. Duši na klip je lepší kupovat novou a radši nějakou kvalitnější, co pěkně pruží. V případě starší již použité duše jsem měl problém s tím, že je méně pružná, tudíž praská a navíc hůř drží vlasec, takže klip má tendenci se vytahovat.

Druhý poznatek se týká měření vzdálenosti při lovu na více prutů současně.

Asi nejpřesnější způsob je nahodit první prut, zaklipovat vlasec a pak „odmotat vlasec pěšky na břehu“ a podle něj zaklipovat druhý prut. Ne vždy je ale na břehu dostatek prostoru pro podobné manévry. Pak nastupuje druhá Martinem popsaná metoda, tj. „Nahození více prutů současně“. Problém ale je, že tato metoda je poměrně nepřesná – alespoň v mém podání. Loni o závodech první feedrové ligy jsem na Mušově od Romana Bartoně okoukal, jak to dělají šampioni. Celé to probíhalo asi takto: Opřel se do prutu, aby nahodil do nejdál, vlasec praskl, ozvalo se sakrování na téma kvalita vlasců jisté nejmenované firmy co má ráda červenou barvu, prut převázal a nahodil přibližně do zakrmeného místa, zaklipoval vlasec na cívku a pak na prut přicvakl nějaký měřák, který mu při stáčení vlasce spočítal přesnou vzdálenost. Nevím, jaké měřidlo používá Roman, ale já jsem koupil úplně jednoduché počítadlo vlasce od DAMu (viz. foto) a slouží velmi dobře.

V praxi to funguje tak, že první prut nahodím tam, kde předpokládám, že budou ryby. Zaklipuji jej, změřím přesně vzdálenost. Druhý prut nahodím přibližně do stejných míst, opět zaklipuji a opět změřím vzdálenost. Rozdíl je obvykle 2-3 metry a o tento rozdíl posunu klip na cívce. Úplně stejně postupuji, když se mi pří závodu stane, že utrhnu celou montáž. Výhodou je rychlost a také to, že nemusím pobíhat po břehu, což v průběhu závodu ani není možné.

Cca před měsícem jsem zbytky zmrzlého feedrového krmení vysypal na zahradě. A dnes se mi na ně chytila srnka. 

I přes to, že bych předpokládal, že krmení musí být dávno vyčichlé, tak jej pod sněhem přesně našla. Kdo uhádne, co to bylo za krmení – značka i přesný název, má u mě kilovku stejné značky. Podotýkám, že Grossgradonska to nebyla :-)
 

Díky předčasnému odchodu do důchodu jsem měl v posledních týdnech na ryby trošku víc času nežli dříve. Počasí lehce nad nulou umožňovalo i v prosinci a na začátku ledna věnovat se zimní rybařině. 

Chytání v chladné vodě je trochu jiné než v létě a má svá specifika. Ryby se pohybují pomaleji, trvá jim delší dobu, než zareagují na krmení a díky čisté vodě mají i větší šanci řádně si prohlédnout naše montáže.  Zimní záběry jsou opatrnější, pomalejší a hůře detekovatelné.

Z důvodu lepší detekce jsem na jeden feedrový prut nasadil pletenou šňůru Fire line Crystal 0,06 a na druhém jsem nechal standardně používaný vlasec Awa-shima ION Power Zander Pike 0,19.  Od prutu s pletenou šnůrou jsem si sliboval, že opatrné zimní popotahování budu schopen lépe proměňovat v ulovené ryby. Paradoxně ale došlo k tomu, že jsem na pletenku měl podstatně méně záběrů a asi třikrát méně vytažených ryb. Překvapilo mě to, ale na základě první vycházky jsem nechtěl vyvozovat závěry a chybu jsem hledal v tom, že hejno ryb prostě bylo zazimované kousek vedle místa, kam jsem házel prut se silonem a díky nízké teplotě vody ryby jen neochotně přejížděly k prutu druhému.

Druhý den ale proběhl s velmi podobným výsledkem a to už jsem začal hledat co je špatně. Ale ať jsem zkoušel měnit montáže, špičky nebo vzájemně zaměnit lovná místa, pořád jsem na prut s pletenkou tahal méně ryb. To mě posléze přivedlo na myšlenku, zda chyba není v samotné pletence. Nejprve jsem sám sobě tvrdil, že je to blbost a že to jaký používám kmenový vlasec, nemá na braní ryb žádný vliv. Osobně jsem se o tom v minulosti tisíckrát přesvědčil, ale to nebyla zima a viditelnost dva metry pod vodu.

Začal jsem se ptát dalších zkušenějších feedrařů, ale téměř všichni svorně tvrdili, že použitý kmen na braní ryb vliv nemá. Snad jediný Radynek uznal, že by to nějaký vliv mít mohlo a připomněl mi druhé kolo závodu Vančický zmrzlý feeder 2011. Tehdy byla voda hodně čistá a poté co vyšlo slunce, bylo v řece vidět až na dno. Minimum záběrů v druhém kole jsme tehdy přisuzovali tomu, že ryba zcela zřetelně vidí každý detail našich montáží a plaší jí to.

Na základě výše uvedeného jsem začal testovat různé kombinace kmenových vlasců. Jednalo se o standardně používaný Awa-shima ION Power Zander Pike 0,19, Shimano Technium Match & Bolo 0,18, Awa-Shima ECLIPSIA Fluorocarbon, Stroft GTM 0,14 a Fire line Crystal 0,06. 

V průběhu následujících asi pěti vycházek jsem chodil vždy na stejné místo a tyto vlasce mezi sebou průběžně zaměňoval.  Pletená šňůra se téměř vždy vyznačovala nejmenším množstvím záběrů. Z vlasců bylo nejvíce záběrů na Stroft GTM  a Fluorcarbon od Awa-Shimy. Dlouhodobě byly o něco málo horší výsledky na silnější vlasce Shimano Technium a Awa-shima ION Power Zander Pike. Rozdíl v počtu záběrů ale nebyl v případě vlasců vždy jednoznačný. Netroufnu si proto učinit závěr, že by byl prokazatelný rozdíl mezi slabším a silnějším kmenovým vlascem.

Oproti tomu pletená šňůra nachytala téměř vždy méně než libovolný vlasec a troufnu si tvrdit, že v extrémních zimních podmínkách, kdy je voda natolik čistá že je skrz ni vidět až několik metrů, má viditelnost pletené šňůry na četnost záběrů prokazatelně negativní vliv.

V letních podmínkách může být ale situace odlišná a viditelnost vlasce nebo šňůry nebude mít asi až tak výrazný vliv. Nicméně dovedu si představit, že na revírech kde je hodně čistá voda se toto může projevit i v létě. Vyzkoušet to hodlám v průběhu závodů na Dyji 7, kdy je obvykle potřeba házet hodně daleko a pletená šňůra se z důvodu lepší detekce záběrů zdála být výhodnější než vlasec.

Výše uvedené testování mě mimo jiné přivedlo k tomu, abych otestoval použití fluorcarbonu na feeder. Ze začátku jsem byl nadšen, ale poznenáhlu jsem začal objevovat i jeho slabší stránky. V některém dalším článku se s Vámi pokusím podělit o informace, kdy fluorcabon použít a kdy raději ne. 

Ať se špičky ohýbaj.

At vám rybky nepadaj.

A o závodech, ať vám koušou trochu míň než mě.

Stačí fakt jenom o trošku

Zima už asi definitivně přebírá vládu a tak je načase trošku zbilancovat letošní feedrovanou.  Pro mě se jednalo o první sezonu, kdy jsem se začal věnovat feedrovému závodění. Spíš než o sběr pohárů se u mě jednalo o zdokonalování techniky a získávání nových zkušeností. Prakticky každý závod mě něčím překvapil a přinesl něco nového. Často jsem objevoval i věci již objevené, které zkušenější závodníci dávno znají.

Rozcvičkou před samotnou sérií závodů AWA-SHIMA cupu byl Jarní pohár Vasr na revíru Čikovec.  Jedná se o menší asi hektarový rybník s mělkou vodou a bahnitým dnem. Chytají se zde zejména malí zakrnělí cejni dlouzí 25 - 30 cm. 

V průběhu tréninků mi ryba pěkně brala a tak jsem do závodu nastupoval s vysokými ambicemi.  Jak už to ale obvykle o závodech bývá, situace v tréninku je značně odlišná od reality v průběhu závodu. Ruch na břehu a krmítka neustále dopadající do vody jsou schopny udělat své. Navíc na takto malé vodě velké množství krmení od mnoha závodníků spolehlivě způsobí, že ryba se rychle zasytí a pak už si jen občas zobne.

Do závodu jsem použil cejnové krmení MVDE, konkrétně směs Turba, Record Zilveru  a Gold Pro Bream. Jedná se o standardní a mnohokrát osvědčenou směs na velké cejny. Nicméně malí zakrnělí cejnci mají asi trošku jiné chutě a v tomto závodě zcela očividně preferovali krmení na masové bázi. Velmi rychle mě o tom přesvědčil i vedle sedící Papin, jehož masová směs F1 od Sonubaits cejnkům evidentně chutnala.  

Určitou roli pravděpodobně sehrála i „prachová“ struktura směsi F1, která pravděpodobně tak nezapadla do silné vrstvy bahna. Své určitě sehrál i způsob krmení, kdy moje taktika „fotbalové hřiště“ byla zcela evidentně špatná. Ve výsledku jsem tak v prvním poločase nachytal asi 3x méně ryb, než vedle sedící Papin.

V druhém poločase jsem se přesunul do sektoru C, kde ryby nebraly už ráno. Odpoledne to nebylo o nic lepší a já za celou druhou polovinu závodu neměl ani potah. Vedle mě sedící Juraj, měl potahy dva, což proměnil ve dva cejny a vítězství v sektoru.

Protože je to člověk otevřený, tak mi na otázku v čem spočívala vítězná taktika, rázně vysvětlil, že se jednalo o normální haluz (čti náhodu) a že se na takový závod může… Nicméně za zaznamenání stojí, že chytal také na masovou směs Sonubaits.

Závěry z Jarního poháru Vasr jsou pro mě následující:

• Zvýšit přesnost nahazování
• Po úvodním zakrmení jít do malého košíčku a na takto mělké vodě se vyhnout „bombardování“
• Nebát se změnit sestavu. V tomto případě by možná pomohlo zjemnění sestavy a větší délka návazce.
• Pokud déle jak hodinu neberou, tak zkusit nahodit mimo zakrmení místo. Například co nejdál, nebo naopak pod nohy.
• Mít připravenou náhradní variantu krmení pro případ, že to nachystané rybám prostě nechutná.

Příště si zrekapitulujeme dění na 1. kole Krajského přeboru jednotlivců a divize družstev MRS LRU FEEDER.

Komentář ke článku (0)