Prodám bednu Sona Phoenix
EDIT: Bedna je prodaná. Článek nechávám jako informační zdroj pro rybáře, kteří zvažují zakoupení bedny.
Před několika dny jsem zveřejnil inzerát na prodej závodní plavačkové bedny Sona Phoenix. Množství dotazů které se na mě sneslo ze strany potenciálních kupců, mě přimělo zodpovědět je hromadně.
Bednu Sona Phoenix jsem si pořídil před dvěma roky jako použitou od závodníka, který končil s aktivní závodní plavanou. Jedná se o starší modré provedení, které si lidé často pletou s aktuální řadou Galaxy. V reálu se ale jedná o bednu, která je až na pár detailů shodná s aktuálním černým Phoenixem. Moje provedení je nejblíže sedačce Phoenix 1105 - http://sona.cz/shop.php?akce=cisloproduktu&id=2008021660&name=phoenix-1105-5-kazet.
Jedná se o závodní sedačku klasické konstrukce, která je velmi odolná a robustní. Sedačka nepodlehla ani značnému zatížení mé nekonfekční postavy, ani drsnému zacházení na mušovských kamenech. Výhodou je i to, že pokud se Vám podaří ztratit nějaký šroubek, zámek kufru, či konektor, Sona Vám jej dodá prakticky obratem a to za velmi příjemné ceny.
Oproti novému černému provedení Phoenixu se bedna odlišuje zejména designem. Funkčně je téměř totožná, snad s výjimkou změn v oblasti transportního systému a náhrady části lisovaných matiček svařovanými.
Důvod proč jsem se rozhodl právě pro tuto bednu, byl poměrně jednoduchý. V okamžiku, kdy jsem to začal se závoděním v LRU feeder brát vážně, jsem zjistil, že bedna mi může přinést několik výhod oproti konkurenci s křesílky.
Předně s bednou máte garanci stabilního posedu, bez ohledu na terén na břehu revíru. Obzvláště na svažitém břehu, nebo na kamenech novomlýnských nádrží, je bedna neocenitelným pomocníkem.
Bedna mě osobně přinesla také podstatné zvýšení přesnosti náhozu. Díky tomu, že sedíte pokaždé stejně, tak i Vaše náhozy jsou pokaždé stejné a do stejného místa. Přesnost zakrmení je totiž základem úspěšného feedrového závodění.
Bedna mi částečně pomohla i v organizaci a transportu rybářského nádobíčka. Proč částečně? Phoenix sice obsahuje dostatečné množství růžný šuplátek a schránek. Nicméně v okamžiku, kdy jsem je zaplnil forpasy, navijáky a zejména krmítky, jsem zjistil, že bedna ztěžkla natolik, že její transport je pramálo komfortní. Ve výsledku tak část výbavy (zejména krmítka) nosím i nadále odděleně.
K bedně jsem si sice vyrobil transportní systém značky „samodomo“, ale není to úplně ono a vyladěnosti transportního systému od Rive nebo Mila se ten můj nepřibližuje ani omylem.
Oproti tomu originální sklopná podlážka pro nohy se osvědčila velmi dobře a oproti různým internetovým recenzím jsem neměl problémy s jejím sklápěním při větším zatížení. Je to dané tím, že podlážku lze ve správně poloze aretovat kolíkem, který ji udrží v rovině i při chybně ustavených nohách.
Díky tomu, že jsem bednu koupil od aktivního závodníka, byla dovybavena celou řadou příslušenství. Standardní držák vezírku, deštníku a malé plato, byly doplněny o držáky matchového prutu, háky na děličku, feedrové rameno a hrazdu. Z uvedených doplňků jsem ocenil zejména hrazdu a velké plato. Standardně dodávané malé plato sice není špatné, ale teprve po doplnění o velké, získáte ten správný prostor pro všechny návnady a nástrahy. Hrazdu jsem nejprve využíval pouze jako náhradu rukovítka transportního systému, ale postupně jsem zjistil, že nejen v plavačce ale i ve feedru se jedná o šikovného pomocníka. Zejména v případě velmi opatrného braní ryb oceníte možnost opřít si prut o hrazdu a o koleno s tím, že ruka je zcela volně a přirozeně položená na prutu a okamžitě reaguje na sebemenší záběr.
Proč bednu prodávám?
Sona je sice slušná bedna, ale jedná se spíše o bytelný závodnický entry level. S bednou jsem závodil dva roky a pomohla nám k postupu do první ligy LRU feeder. Oproti nové bedně se ta moje samozřejmě vyznačuje určitým opotřebením – sem tam škrábanec, nějaká ta protáčející se matička, ošlapaná podlážka, prodřený roh na sedátku … Nic z toho ale nebrání jejímu praktickému použití a s bednou bych mohl klidně chytat dál a nic až tak podstatného by mi nechybělo. Nicméně špičková konkurence je dnes dál a jak říká klasik „mám velmi jednoduchý vkus, spokojím se vždy s tím nejlepším.“
Aktuálně plánuji investici do nové bedny a rozhodují se mezi Comic One a Rive XT 451. Comic je v podstatě taková Sona dotažená do detailu. Robustní kulaté nohy, které Vám neproklouznou ani v tom nejtěžším terénu. Velké plato, které lze pro potřebu transportu inteligentně přicvaknout k noze. A dolní kastlík, který lze jednoduše vyndat a nosit zvlášť.
Rive 451 oproti Colmicu přináší navíc lehkost a eleganci, geniální transportní systém a modulární systém kastlíků, kdy si snadno poskládáte konfiguraci dle individuálních potřeb feedraře. Za to si ale Rive nechá zaplatit nepěkné finanční částky. Navíc se jedná o bednu, která již není tak robustní a z doslechu vím o několika případech, kdy praskl rám, jež je prakticky neopravitelný.
Oproti tomu, s použitou bednou Sona Phoenix získáte prakticky vše, co potřebujete a to za minimální cenu. Tu jsem vzhledem k bohatému příslušenství stanovil na 5000 Kč, s tím že se jedná o částku, která není o mnoho vyšší, než cena samotného příslušenství. Nemám ale problém snížit o trochu cenu bedny, za podmínky že bude bez některých zajímavých komponent, jako jsou zejména háky na děličku nebo velké plato.
I. liga z pohledu rozhodčího
Obavy pořadatelů se naštěstí nevyplnily a všichni se na louku pohodlně vešli. Někteří se chystali opravdu důkladně a na závody přijeli s kompletním zázemím. Jiní si jen odskočili z brněnského závodního okruhu.
Transport potřebného vybavení někteří vyřešili vskutku originálně…
Radku zavři tu pusu a přestaň se divit. Dneska budeš chytat na tenhle ryboplaš, ať se ti to líbí nebo ne.
Martin to vzal s propagací krmení značky MM za správný konec. Oficiálně tvrdil, že míchá jedině pytlíky Mivardi and Mivardi. Naše hbitá kamera jej ale nachytala v nedbalkách, a tak už víme jaká je nejvražednější kombinace tohoto roku.
Pane Hrabal, mohl bych si vyfotit Vaše pruty. Je pro mě velká čest, že se opírají právě o moje auto…
Huš dobytku. Jó, tak to jsi byl ty, kdo mi namazal krmítka mýdlem.
Díky masivnímu nasazení a obrovské trpělivosti jsem odhalil tajemství Čabiho úspěchu. Sledujte se mnou.
Zamíří....
... rozpřáhne se ...
... a hodí.
Hodně daleko a hlavně hodně přesně!
Tak a tajemství je vyzrazeno. Kdo to neumí, tak může jít se mnou trénovat třeba na hřiště.
Jirka ten se jenom směje. On to tajemství totiž dávno zná.
Láďa sice taky, ale před kamerou to trošku maskuje, trhá krmítka a láskyplně cituje dámské přirození :-)
Oproti tomu Mistr Moravy na nic nečeká a zkušeně předvádí jak na to.
LRU Feeder se pomalu, ale jistě stává nejsledovanější sportovní disciplínou. Divácká sledovanost láme rekordy a překonává i některé populární fotbalové zápasy. Například ten mezi Petrůvkami a Ostašovem.
Své o tom vědí i někteří závodníci v plavané a tak se prozíravě připravují na přechod k feedru :-)
Teamy head hounterů sledují nadějné závodníky a připravují sponzorské smlouvy na velmi vysoké částky.
A jejich Capo di tutti capi se spokojeně usmívá. Již dávno ví, co znamená značka MM.
Ano je to on, cejní král MM, aneb Martin Mivardi.
Nemožné se stalo skutkem
To jasně vidím. Zemský ráj to bude na pohled. Budoucnost šťastná. Tři auta tady budou stát, bazén s klimatizací a telefon si necháme zavýst až do maštale! A my vyhrajeme divizi a postoupíme do první ligy…
Když jsem s nadšením, ne nepodobným slavné hlášce Heleny Růžičkové, loni na podzim líčil klukům z teamu naší zářnou budoucnost, tak jsem tomu ani sám nevěřil. Ostatně naše reálné šance byly velmi malé, a kdybych si měl na nás vsadit, tak to neudělám. Já s Lukášem jsme v závodním feedru začali teprve před rokem a výsledky byly hodně neslavné. No a Jirka, ten je, co se týká rybářských závodů, úplný nováček.
Oproti tomu naše konkurence je hodně silná a má podstatně víc zkušeností. Radynka a jeho team jsem si dal za letošní cíl jen tak z hecu a reálně se mám od všech třech ještě hodně co učit. Láďa Dítě a Standa Rambousek jsou pro mě nedostižným vzorem už od dob, kdy jsem jako mládežník na gulášových závodech seděl vedle nich a po zásluze byl spráskán rozdílem dvou tříd. A Čabi s Ondrou a Jurajem u mě taky už několikrát ukázali, jak se správně mají chytat ryby …
Nicméně nemožné se stalo skutkem a přesto, že jsme se hodně snažili, tak si myslím, že náš postup je hlavně dílem náhody a obrovského štěstí. Za což ti svatý Petře děkujeme!
A nyní už informace, jak to všechno probíhalo.
První závod divize probíhal v Pouzdřanech a nám se s obrovským štěstím podařilo dostat do vedení. Informace o závodu zde: http://feedrovana.mrk.cz/?id=5709
Jednalo se však o výsledek velmi těsný a minimální bodové rozdíly dávaly velkou šanci na postup i řadě ostatních teamů. Navíc druhý závod probíhal na Dyji 7 nedaleko Pasohlávek, což je trať velmi zrádná a známá tím, že když svítí slunce a nefouká vítr, tak ryba nenajede a ve výsledcích není nouze o nuly. Ostatně to jsem si loni vyzkoušel v praxi.
Takže jsme neponechali nic náhodě a s Jirkou jsme jezdili na Mušov trénovat již od jara. Výsledky byly poměrně slibné, ale cejn vyhládlý po dlouhé zimě se nedá srovnávat s cejnem, který má v době závodů prostřený stůl vybranými lahůdkami. Co se týká krmení a zejména živé, tak jsem se opět hodlal pohybovat na úrovni schytatelného maxima a zejména na patentku a hnojáky jsem hodně sázel. Nicméně osud tomu chtěl jinak a tak první rána morová přišla s informací, že malá patentka v republice není a ani nebude. To jsem si ještě říkal, že je houby zle. Velkou na háček si nalovím sám a místo na patentce udržím cejny na hnojákách. Ale ouha, za pár dnů přišla druhá morová rána. Hnojka není a nebude. Ještě horší bylo to, že pokus o vlastnoruční natěžení na známých hnojnícich v okolí bydliště skončil nalovením pár exemplářů, vhodných tak sotva na háček. Naštěstí zafungoval Mates a zajistil na poslední chvíli dendrobenu. No dendrobenu, červi se velikostí přibližovali spíš statné rousnici, ale lepší mít alespoň něco, než se spoléhat jenom na masňáky. Už z minulých závodů jsem si pamatoval, že mušovským cejnům bílí červi prostě nechutnají a v okamžiku, kdy nejsou vyhládlí, tak je odmítají pozřít. Což se potvrdilo i tentokrát.
Když jsme v sobotu dojeli trénovat na závodní úsek, tak sluníčko bylo zrovna v nejlepším a pálilo o sto šest. V kombinaci s bezvětřím to znamenalo, že všechny ryby se vyhřívaly u hladiny a ani je nenapadlo se nechat chytit. Výsledky trénujících závodníků byly hodně špatné, cejny nechytal skoro nikdo a kapři brali spíše náhodně. Já osobně jsem byl celé odpoledne bez záběru a nepodařilo se mi vymyslet vůbec nic, co by ryby přimělo k nějaké aktivitě. Ryby mi najely až po třech hodinách intenzivního krmení. O to víc se jim ale v krmení líbilo, pravidelně kousaly a moje krmení z nich lezlo i ušima. Večer jsem to balil s tím, že pokud cejni přijedou, tak futro funguje perfektně a měl bych být schopen je udržet.
Druhý den byla obloha jak vymetená a intenzivně svítící sluníčko věstilo perný závodní den. Než jsme se rozlosovali a přesunuli na místa, tak bylo slunce vysoko na obloze a ryby kdesi v dáli u hladiny. Já měl výhodu v tom, že jsem si vylosoval A1 a mohl chytat relativně blízko, tj. na cca 35 metrech. Lukáš s Jirkou si ale vylosovali střed pole a zejména Jirkův antifořt na C1 nedával moc šancí na slušný výsledek.
Mušov je ale zajímavá a náročná voda, kde ani vylosování forhotnu není garancí dobrého výsledku. To se potvrdilo i tentokrát. Ač jsem měl výhodu volné vody z leva, kde ryby mohly v klidu najet bez toho, aby je zastavilo sousedovo krmení, tak jsem první hodinu a půl neměl ani potah. Celý nešťastný jsem začal převazovat druhou udici a chystat se na lov ouklejí. Je to sice ryba, kterou řada feedrařů neuznává, ale pro dobrý teamový výsledek může mít cenu zlata i jedna ouklej.
Zatímco jsem se trápil s ulovením jediné stříbrné piraně, napadlo mě zkusit překrmit jiným krmením. Obvykle na závod míchám jen jedno futro a pro tentokrát byla šampionem moje oblíbená cejnová trojkombinace od MVDE ve složení Gold Pro Bream, Record Zilver a Turbo. Z praxe vím, že tohle krmení cejnům chutná a jeho jediná nevýhoda je, že ho používá každý třetí závodník. Nicméně tentokrát jsem měl namíchanou i záložní alternativu. Jednalo se o kaprové krmení Timár, které mi doporučil Vojta Maštera (prvoligový závodník v plavané). Jedná se o jejich závodní řadu v červeném provedení a označení kapr. V kombinaci s kaprovým posilovačem scopex jsem namíchal směs, která ukrutně smrděla a dle mého soukromého názoru, by se mělo jednat o ještě větší ryboplaš, než Jurajova slavná X21 La Sirène.
Nicméně v nouzi se tonoucí stébla chytá, a tak jsem to poctivě našiškoval o pár metrů dál než původní MVDE. Nevím, zda to byla náhoda, ale v krmení se zalíbilo cejnům a to těm správně velkým mušovským mohykánům. Dodnes nevím, co se jim na tom smradu tak líbilo, ale celou poslední hodinu se mi cejni drželi v krmení a katastrofu se nakonec podařilo otočit na slušné druhé místo.
Lukáš se taky hodně snažil a po heroickém úsilí se mu podařila letošní první sektorová jednička. No a vzhledem k tomu že Jirka zachytal lépe, než bych u antifořtu očekával, tak jsme se posunuli hodně dopředu a šance na postup získala reálné obrysy.
Druhé kolo nás přivítalo jemným protivětrem, který na Mušově skoro vždy znamená zvýšení aktivity ryb a možnost jejich lovu blíže u břehu. Los k nám byl tentokrát poměrně nepříznivý, ale vzhledem k tomu, že se dopoledne zakrmilo, tak byla reálná šance, že se ryba rozjede po celém závodním úseku. To se také potvrdilo a většina závodníků začala chytat během první půlhodinky.
Já jsem hned do začátku nasadil kaprového Timára, který se v prvním kole překvapivě dobře osvědčil. Ryby na krmení reagovaly velmi rychle a prvního cejna jsem měl ve vezírku během deseti minut. Poté v rychlém sledu následovalo několik dalších ryb. Bohužel se ale nejednalo o legendární velké bronzoše. Namísto nich jsem tahal pouze menší cejny, plotice a malé kapry. Přišly i dva záběry od větších kaprů, ti se ale se mnou moc nebavili a nekompromisně vytočili vlasec až na klip.
Po hodině záběry ustaly a další dvě rybičky se mi podařilo přilákat až po dokrmení patentkama. Těch jsem ale neměl dostatečné množství, a proto ryby záhy opět odjely. Takto se to opakovalo ještě několikrát a až do konce závodu jsem chytal spíše náhodné ryby. Ať jsem se snažil sebevíc, tak se mi nedařilo pravidelností záběrů přiblížit vedle sedícímu Láďovi Ševčíkovi, který mě ve výsledném součtu spráskal téměř o 8 kilo ryb.
Mých výsledných 10,5 kg znamenalo až sedmé místo v sektoru a pro mě osobně velké zklamání. Až do vyhlášení výsledků jsem si myslel, že můj bodový příděl bude znamenat konec našich šancí na postup. Kluci ale zachytali poměrně dobře a štěstěna opět stála při nás. Jirkova a Lukášova pětka v sektoru znamenaly, že výsledný bodový nášup nebyl oproti konkurenčním teamům tak výrazný, jak jsem předpokládal. Ve výsledku, tak pro nás Mušov skončil skvělým druhým místem v teamech!
To spolu s jedničkou z Pouzdřan znamená celkově první místo v Divizi MRS družstev a tím i postup do první ligy LRU feeder!
Oficiální článek ze závodu naleznete zde:http://feedertrebic.cz/?pasohl%E1vky-2012-nef%F9%E8o-i-f%F9%E8o,331
Svratka - Pouzdřany
S vědomím toho, co vše se mi na divizi družstev v Pouzdřanech povedlo pokazit minulý rok, jsem do závodu nastupoval se značným respektem. Zejména loňský propadák v prvním kole, kdy jsem měl pouze červy a cejni je prostě nechtěli, mě utvrdil v tom, že přípravě živé je potřeba věnovat maximum péče.
Jakožto DKM team jsme neponechali nic náhodě a vybavili jsme se větším množstvím hnojky, povoleným půllitrem patentky a dostatečnou zásobou masňáků. Jaké budeme míchat krmení, jsem demokraticky rozhodl já a to osvědčenou cejnovou kombinaci z produkce MVDE. Jirka sice cosi chabě namítal, že Sensas dělá taky slušné futro, nicméně jsme se vzájemně přesvědčili, že s našimi dosavadními zkušenostmi se Senzaskou, by to byl příliš velký risk. Koneckonců vyrobit dokonalý anti-rybin můžeme i v průběhu závodu a to přidáním dostatečného množství posilovače.
Losování ke mně bylo poměrně příznivé a B1 dávalo slušnou naději, že ke mně z áčka přijedou velcí cejni, na kterých lze udělat slušné umístění. Proto jsem hned pro začátek poměrně masivně zakrmil a pak poměrně často přehazoval s cílem dostat na místo co nejvíce živé. První hodinu se ovšem nedělo vůbec nic, a tak jsem si chytil alespoň jednu ouklej, aby nekazil teamový výsledek. Klukům se nedařilo o mnoho lépe a vypadalo to na další propadák.
Nicméně po hodině se usilovného krmení, mi najelo hejno cejnů. Čtyři se mi podařilo zdolat a pak jako když utne. Cejni odjeli a ať jsem dělal, co jsem chtěl, tak jsem se až do konce kola nedočkal záběru. Dodnes nevím, co jsem těm potvorám šupinatým udělal zlého, ale něco se jim evidentně nelíbilo a odjely o dům dál. Nedokázal jsem je zastavit ani pomocí patentky, od které jsem si hodně sliboval. Tuto záležitost jsem zkoušel konzultovat se zkušenějšími závodníky, ale jednoznačného závěru jsem se nedobral. Jedni tvrdili, že cejni odjeli proto, že sežrali vše, co jim na mém zakrmeném místě chutnalo. Druzí zase mají názor, že ten den to celkově moc nebralo a já jsem je odradil tím, jak jsem jim intenzivně házel krmítka na hlavu. Nicméně výsledkem bylo slušné druhé místo v sektoru a také slušné průběžné pořadí v hodnocení družstev, a to díky tomu, že klukům se podařilo chytit nějakou tu ouklej v sektorech, kde se jinak chytilo velmi málo ryb.
V druhém kole se mi podařilo vylosovat B2 a protože taktika v kole prvním byla poměrně úspěšná, tak jsem se rozhodl nic neměnit a opět jsem se zaměřil na cejna. V polovině závodu jsem ale zaregistroval, že nejenom já nemám ani potah, ale i rybáři v mém okolí zívají nudou. S ohledem na umístění teamu a dobrou radu zkušenějších (dík Mates J), jsem se pokusil chytit nějakou tu ouklej.
Vím, je to nefeedrové a někteří říkají, že i nesportovní, nicméně co bych neudělal pro blaho teamu. Následovala asi hodina marného nahánění té malé stříbrné potvůrky, která nám feedrařům občas dovede znepříjemnit lov. Když už to vypadalo, že vše bude marné, tak jsem měl konečně potah a na háčku se třepetal malý okounek, kterého zlákala červená pinka. Na tříhodinové snažení to byl hodně slabý výsledek, ale cílem bylo nepokazit klukům umístění teamů a udržet si šance na postup do první ligy. O to větší ale bylo mé překvapení, když došlo na vážení a zjistilo se, že můj okounek byl jediná ryba, která se v sektoru chytila.
Díky této neuvěřitelné náhodě a slušnému umístění v prvním kole se z toho nakonec vyklubala jednička v hodnocení jednotlivců. A vzhledem k tomu, že kluci se taky hodně snažili a štěstí stálo na naší straně, tak se nám podařilo i těsné vítězství v prvním kole divize družstev.
Jak postavit feedrové krmení pro závod na menším mělkém rybníku.
Teamový kolega se rozhodl vypravit se na Feeder Cup RRR v Rebešovicích 2012. A protože si z nějaké záhadného důvodu myslí, že tuším jak na tento závod namíchat krmení, tak mi poslal následující dopis:
Zdar kolego, jedu do Rebešovic. Co bys mi poradil ohledně krmení? Postavím to asi na živé, naházím tam chuchvalce masňáků a nastříhané hnojky. Asi i patentku, 1cm je bod, takže bych se drobotiny nebál.
Pokud jde o krmení - vidím to na tři varianty:
1. F1 - jenže s tím nemám vůbec žádnou zkušenost, nikdy jsem to nechytal. Prý to bude chytat největší feedrový šaman, jenže od něj se recept nedovím. On si do toho zase ještě něco tajně přidá a vyhraje :-)
2. Sensas - namíchal bych klasiku - 1/3 kapr a 2/3 GG. Možná ještě Etang nebo Epiceine. Posilovač asi patentka nebo cejn.
3. MVDE - a tady bych potřeboval poradit kombinaci
Ohledně rybí osádky se tam od podzimu prý nic nezměnilo. Takže se dají očekávat cejni, plotice a kapři, určitě i oukleje …
Osobně se necítím povolaný druhým radit, jak postavit krmení, ale loni mi to v Rebešovicích docela fungovalo a tak se z toho pokusím udělat smysluplný návod.
Jedná se o menší rybník o rozloze cca 1 ha s poměrně malou hloubkou okolo 1m. Rybník je málo navštěvován a ryby nejsou příliš zvyklé na moderní navoněné rybářské lahůdky – alespoň loni to tak bylo. Většinu obsádky tvoří kapři menší velikostní kategorie, zakrnělí cejni a další bílá ryba.
U těchto revírů bývá obvykle dno rovné jako placka a najít nějaké pro ryby zajímavé místo je téměř nemožné. V tomto případě se mi ale v horní části rybníka podařilo najít nějakou terénní vyvýšeninu, podél jejíž hrany ryby přirozeně proplouvaly. Pravděpodobně se jednalo o zbytky nějakého ostrůvku, nebo něčeho obdobného. Pokud bych se závodu zúčastnil letos, tak bych si vodu před sebou nejprve zmapoval pomocí přetíženého angličáku a pokusil se opět chytat na nějaké hraně, nebo jiném pro ryby sympatickém místě.
Vzhledem k tomu, že jsou zde ryby zvyklé na přirozenou potravu a z rybářského krmení se zde nejčastěji setkaly s rohlíkem nebo šrotem, tak bych se vyhnul jakémukoli chemickému krmení, z nejž voní posilovač sto metrů daleko. Za typického zástupce takovéhoto futra považuji zejména výrobky firmy Senzas. Pokud by Senzaska byla to jediné, co mi zbývá v regále, tak bych zvolil jeden pytlík Gross Gardonsky a patřičně jej naředil navlhčeným chlebem přepasírovaným přes plavačkové síto. Výslednou směs bych minimálně z ¼ vylepšil jemnou markující hlínou, např. Terre di Some.
Vzhledem k tomu, že mám ve sklepě zásobárnu pytlíčků s krmením od různých výrobců, tak bych asi zvolil nějakou klasiku od MVDE. První mě napadá osvědčená klasika jako je Turbo, pro tento případ nejlépe v tmavém provedení. Možná ještě lepších výsledků by se dalo dosáhnout s kilovkou s nápisem Secret Black, do které lze na odlehčení přidat cca 0,5kg směsi Speciál. Pokud by se mi nechtělo o krmení příliš přemýšlet, tak jdu do čisté G5 a pomocí černého barviva jej ztmavím. V obou případech bych do směsi přidal trochu Somky a to v takovém množství, abych dosáhl pěkně markující konzistence, která ale ještě udrží živou složku.
Vzhledem k tomu, že se jedná o revír, kde se moc nechytá, tak existuje jisté riziko, že ryby budou natolik opatrné, že neznámému krmení nebudou důvěřovat. Pro tento případ bych si s sebou vzal nějaký pytlík přírodního krmení z produkce Sonubaits, ale použil bych jej až v případě absolutní nouze. Zajímavá může být klasická F1, kterou bych pouze obarvil do černa. Ale ještě lepších výsledků by asi šlo dosáhnout s Dark Method Mixem. Vzhledem k tomu, že toto krmení až tak důvěrně neznám, tak bych upustil od míchacích experimentů a držel se návodu na zadní straně pytlíku.
Možná si kladete otázku, proč jsem nepoužil nějaké kaprové krmení. Problém je v tom, že větších kaprů je v tomto revíru poměrně málo. A v případě, že do vody nasypu větší množství hrubší kaprové směsi, tak se drobnější ryby rychle zasytí a přestanou zcela brát. Vzhledem k tomu, že je použito bodování 1 cm = 1 bod, tak jsem přesvědčen, že bude lepší postavit vítěznou strategii na pravidelném odchytávání menších ryb a tomu jsem přizpůsobil i futro.
Co se týká samotné strategie lovu, tak bych použil malá krmítka o objemu cca 0,3 dcl s jemnou síťovinou, která mi zabezpečí, že i markující krmení se z části dostane rychle ke dnu. Tímto postupem mi samozřejmě hrozí, že zvednu ryby do sloupce, ale vzhledem k hloubce revíru to nepovažuji za podstatné riziko. Pokud bude nejhůř, tak mám vždycky možnost použít páternoster s cca 1m dlouhým forpasem, červíky na háčku odlehčit plovoucí kuklou a chytat s feedrem na propad.
Ať se krmení postaví do závodu sebelépe, tak bez živé složky by si ryby moc nepochutnaly. Vzhledem k tomu, že loni mi na tomto revíru hnojka až tolik nefungovala, tak bych ji letos moc nebral. Naopak bych se vybavil větším množstvím červů a pinek. Pro případ opatrného braní v druhém kole bude velmi zajímavá i patentka, problém ale je s jejím získáním a přechováváním. Malou krmnou lze získat poměrně snadno, ale pokud se nepoužije v kombinaci s velkou na háček, tak se taky může stát, že se ryby rozmlsají natolik, že špička feedru se vesele ohýbá od přejezdů a záběr žádný.
Tak přátelé, ať se vám špičky ohýbají a ryby koušou. Já jdu k turkovi na kebab a pak si dám zdravotní procházku po břehu Rýna …