Vrabčák ve znamení nul
První oficiální závod letošní feedrové sezóny byl Jarní Preston cup na rybníku Vrabčák v Moravském Krumlově . Jedná se o menší chovný rybník, který kromě občasného pořádání závodů slouží de-facto jako sádka. Obsádku revíru tvořil zejména kapr a to v různých velikostech, od malých sotva kilových kapříků, až po desetikilové trofejní kusy. Obsádka kapra je doplněna menším množstvím lína a amura. Bílá ryba se na revíru téměř nevyskytuje.
Závodům předcházely dva dny poměrně pěkného a postupně se zlepšujícího počastí a v den konání bylo velmi pěkně a slunečno. Teoreticky ideální počasí, které by mělo kapry stimulovat ke zvýšené žravosti a doplnění ztracených zásob po zimě.
Opak byl však pravdou. V průběhu první dopolední poloviny závodu jevily kapři ochotu přijímat potravu pouze v hlubší části rybníka a zejména v oblasti původního koryta. Rybník byl přes zimu vypuštěný a strouha, kterou protékal potok, vytvořila poměrně výrazný zlom, který byl pro ryby evidentně zajímavý. V mělkých částech revíru se kapři buď nezdržovali, nebo nebyli ochotní přijímat potravu a záběry byly spíše náhodné. Mě se podařilo vylosovat mělčí část bez jakéhokoli terénního zlomu, nebo jiného místa zajímavého pro kapry. Slovy odhozového echolotu – byla to rovina, kam až čidlo dohlédne. To že jsem, za celý první poločas neměl jediný kontakt s rybou, mě sice pěkně štvalo, nicméně mnohem zkušenější závodníci v mém okolí vychytali stejné kolečko jako já a tak jsem se mohl utěšovat, že v tom nejsem sám a, že odpoledne to bude lepší …
Pro druhé kolo se mi podařilo vylosovat forhonta na hloubce hned u hráze. Přesto, že mi bylo jasné, že slunce vytáhne ryby do sloupce a více na mělčinu, tak jsem předpokládal, že by slušně zachytat nemusel být problém. Lehce jsem zakrmil dvě místa. První bylo hned u břehu a druhé na hloubce cca v polovině rybníka. Ryby ale na nahazované lahůdky zvysoka kašlaly a jezdily kdovíkde…
Omyl, postupně jsem zjistil, že ryby v úseku mám, ale prostě nežerou. Zvedly se do sloupce, a jak slunce prohřívalo vodu, tak se postupně shlukovaly u hladiny. Letargicky proplouvaly a nevadilo jim ani decentní potáhnutí silonu přes hřbet. K ostřejšímu pohybu je přimělo až to, když jsem o ně zavadil krmítkem.
Za téhle situace jsem vyhodnotil, že standardní feederové zakrmování do jednoho bodu na dně nemá význam a zkusil kapříky chytat ve sloupci. Klasické křupky, plovky, medovky a podobné nesmysly je ovšem nechávaly zcela netečné. Tak jsem zkusil vzpomenout na letní chytání na propad a udělal z části krmení provlhčenou kaši, která udělala ve vodě krásný mrak. Do tohoto mraku jsem nainstaloval háček na dlouhém forpasu, pěkně obsypaný plovoucími kuklami. Kaprům to ovšem bylo opět šumák, v mraku si v klidu proplouvaly a ani je nenapadlo něco pozřít.
Při klasických plavačkových závodech byl zkusil ještě nastřelovat červy, ale to je ve feedru zakázané a tak jsem rezignoval na háček napíchl žlutou reflexní plovku a hodil ji doprostřed hejna kaprů, s tím, že dříve či později se nějaký splete. Bohužel nespletl a já chytil krásnou nulu stejně jako zbytek lidí chytajících v sektoru A.
Po skončení závodu mi to přece jenom nedalo a odjel jsem na malý návesní rybník, o kterém jsem věděl, že do něj bylo den předtím vysazeno cca 150 kaprů a že tito hned po vysazení čile žrali. Rybník dnes ovšem nebyl obsypán hroznem rybářů a na břehu seděl jeden jediný vytrvalec. Ten mi smutně sdělil, že je od rána bez záběru a sdílně mi poreferoval, že dalších 8 lidí už to vzdalo. 9 lidí a 18 prutů na takto malém revíru znamenalo de-facto neproniknutelnou houštinu vlasců a háčků. To, že nikdo nic nechytil, by bylo samo o sobě divné, ale v kombinaci s mými výsledky na Vrabčáku to dávalo celkem smysl.
Pro jistotu jsem klasicky zakrmil třemi pomerančovými koulemi a kapři mi za odměnu odpověděli pěknou vlnou v okamžiku, kdy jsem jim do zakrmeného místa hodil angličáka. Až do večera se ovšem nic nedělo, kapři zcela evidentně projížděli zakrmeným místem, ale nezabrali.
Zlom nastal až v okamžiku, kdy slunce začalo zapadat a mě začala být zima. Kapři se najednou zcela změnili a během čtvrthodinky se mi podařilo chytit 3 kusy a skončil jsem jenom proto, že přicházela tma a už jsem přestával vidět na splávky.
Ryby jsou prostě tvorové nevyzpytatelní a to, že nám připravují nejedno překvapení je na rybařině krásné …