Kontakt

Místo pro Vaše kontaktní údaje.

Kdo mě zná, ten je má :-)

PF 2015

29.12.2014 NOVINKA Guláše, Trvalý odkaz

Všem feederovým nadšencům přeji krásné svátky a úspěšnou rybářskou sezónu 2015!

 

 

Průběžka co se nemotá

15.10.2014 NOVINKA Feeder, Trvalý odkaz

Podzimní Hracholusky

4.7.2014 NOVINKA Feeder, Trvalý odkaz



Vzpomínky na loňskou první ligu uzavírá závod na přehradě Hracholusky.  Závod probíhal o víkendu 10 -11. 10. na revíru revír 431 028 MŽE 4 u obce Těchoděly. V té době byla přehrada upuštěná, voda již poměrně studená a ryby stažené na hloubce. Závodní úsek tvořila zaplavená louka, která klesala do hloubky velmi pozvolně. Šance na chycení větší ryby začínala na 50 metrech vzdálenosti, kde byla hloubka cca 3-4 metry. Na některých úsecích bylo potřeba jít až na 60 metrů. V bližší vzdálenosti se vyskytovaly pouze oukleje. Za hranicí 60-ti metrů ale ryby braly poměrně poctivě a intenzivně se krmily před nadcházející zimou.

Z mého pohledu se jednalo o velmi technický závod, kde nerozhodovala jedna náhodná větší ryba. Důležitá byla technická zdatnost jednotlivých závodníků, schopnost opakovaně nahodit do větší vzdálenosti a samozřejmě přesnost při nahazování. Také se pěkně ukázalo, kdo je schopen pěkně odladit montáže a proměňuje většinu záběrů a kdo chytá ryby víceméně náhodně a neumí si poradit s detekcí záběrů ve větší vzdálenosti.

V prvním kole jsem si vylosoval D1, což byla mělká písečná kosa, kde se táhla mělčina hodně daleko a bylo potřeba nahazovat alespoň šedesát metrů daleko. To je vzdálenost, která v té době byla na hranici mých schopností, čemuž odpovídal i značný rozptyl s jakým jsem si umístil krmení po sektoru. První tři hodiny to ale stejně vypadalo, že to bude úplně jedno. Ryba v zakrmeném úseku nebyla a ke břehu se jí zpočátku moc nechtělo.

Měl jsem ale štěstí na závodníky okolo mě. Vpravo sedící Míra Melcher mě vyškolil v tom, jak je důležité využít každou minutu závodu. Zatímco většina závodníků po úvodním zakrmení pasivně čekala na rybu ve velké vzdálenosti, on zakrmil ještě druhé místo na asi 30ti metrech a začal pomalu odchytávat oukleje. Zkusil jsem jej napodobit, ale moc mi to nešlo a na tři jeho ouklejky jsem já ulovil tak jednu. V té době jsem to nebral, až tak tragicky, ale v celkovém hodnocení mě porazil právě o onu ouklej J

Druhé školení jsem dostal od Pavla Velebného, který seděl po mé levici. Pavel chytal přibližně o deset metrů dál než já a to podstatně přesněji. Za což byl posléze odměněn spodovými rybami a po zásluze získal jedničku v sektoru. Pro mě bylo velmi důležité vidět na vlastní oči, že chytat ryby lze.

Poznámka na okraj, zbytek loňského podzimu, jsem strávil s heavy feedery a intenzivně se učil nahazovat a ověřil si tak, že při troše tréningu lze úspěšně feederem chytat ryby i ve vzdálenostech, které pro mě byly ještě nedávno nepředstavitelné.

Druhý den jsem si vylosoval E7, kde břeh padal do hloubky podstatně rychleji a teoreticky by mělo stačit chytat někde okolo 50-ti metrů. Já jsem zůstal u šedesáti z předchozího dne, ale závodníci v mém okolí šli spíše na 50 a méně. Ryba začala na krmení reagovat podstatně dříve a většina okolo sedících rybářů si během první půl hodinky šáhla na spodovou rybu. Bylo velmi pěkně vidět, že kdo zakrmil přesně tak i pravidelně chytal a kdo si rozházel krmení přes půl sektoru (jako třeba já), tak čekal dlouho na záběr od ryb, které si nerušeně kličkovaly mezi jednotlivými hromádkami krmení. Po asi dvou hodinách závodu se ale situace začala měnit. Blíže a zároveň přesněji lovící závodníci začali mít čím dál méně záběrů a naopak se začalo více chytat z dálky. Nejsem si úplně jistý proč se to stalo, ale zpětně se domnívám, že ryby v příbřežní zóně se prostě vychytaly a nové najížděly pouze z větší vzdálenosti a primárně narazily na kupičky krmení  v dálce a k blíže a přesněji lovícím závodníkům už prostě nedojely.

Nakonec jsem v druhém kole dosáhl průměrného čtvrtého místa, což v konkurenci skvěle chytajícího Martina Maťáka nebo Jako Jakuba Šabaty není až tak špatné. Náš KMK feeder team byl v Hracholuskách čtrnáctý a celkově jsme v první lize LRU feeder skončili šestnáctí a těsně tak uhájili ligovou příslušnost i na další rok.

Zpětně hodnotím Hracholusky jako nejnáročnější ale zároveň nejlepší závod sezóny, kde jsem si sáhl na hranici svých schopností. Závod mě posunul hodně dopředu, ukázal v plné nahotě mé slabé stránky a celkový průměrný výsledek mi zároveň potvrdil, že mezi jednotlivými závodníky jsou stále ještě hodně velké rozdíly a já osobně mám hodně co zlepšovat.

 

Komentář ke článku (0)

Mušovská záchrana

13.4.2014 NOVINKA Feeder, Trvalý odkaz



První dva závody první ligy skončily pro náš KMK feeder team katastrofou a před Mušovem jsme byli na zcela posledním místě tabulky.  Na Mušově jsme proto neměli co ztratit a tomu jsem přizpůsobil i taktiku s kterou jsme nastoupili do závodu.

Závodní úsek Pasohlávky je pro mě poměrně dobře známá voda, na které jsem se účastnil již několika feedrových závodů. Jedná se o revír, kde lze obvykle udělat dobrý výsledek pouze na velkých cejnech. Tomu je potřeba přizpůsobit krmení, živé návnady i způsob lovu.

Velkým cejnům se většinou ke břehu moc nechce a ve vzdálenosti kratší než 40 metrů je obvykle šance na pěkné umístění jen za předpokladu, že vítr fouká proti břehu. Z výběru živých návnad je potřeba zajistit kvalitní malou i velkou patentku a dostatečné množství hnojáků. Červů a pinek stačí jenom trocha, mušovští cejni na ně obvykle nemají příliš vekou chuť.

Přípravu na závod jsem bral tentokrát poměrně zodpovědně. Zejména jsem se soustředil na chytání na vzdálenost okolo padesáti metrů. V zásadě se jedná o maximum, na které jsem schopen relativně přesně nahazovat.  V průběhu tréningů jsem zkoušel házet i k šedesáti metrům, ale měl jsem docela problém s opakovatelností náhozů. Celkem často docházelo k tomu, že dva tři náhozy byly pěkně přesné, ale další nához nedoletěl ani na klip. Docházelo tak k přílišnému rozšíření zakrmeného místa.

Velkou výhodou bylo, že týden před ligovými závody probíhal na stejném revíru krajský přebor jednotlivců, kam se mohl přihlásit každý registrovaný závodník. Krajský přebor se tak stal ostrým tréningem pro celou řadu ligových závodníků, kteří si měli možnost ověřit, jak bude zvolená strategie fungovat v konkurenci dalších závodníků.

Já obě kola zkoušel chytat zcela jinak, jak z hlediska vzdálenosti, tak i  v míchání dvou zcela rozdílných krmení. Jednička v prvním kole a sedmička v druhém jasně napověděly, kudy cesta povede a čeho se vyvarovat. Jednoznačně se potvrdilo, že vzdálenost cca 45 metrů v prvním kole funguje výborně, kdežto 35 metrů v kole druhém byl celkem propadák. Navíc jsem měl při kratší vzdálenosti paradoxně větší problém s přesností zakrmení, kdy moje pruty Hardy Marksman Extreme házely na kratší vzdálenost nějak divně J Dále se mi docela podařilo prověřit krmení, kdy standardní cejnová kombinace od MVDE (Gold Pro Bream+ Turbo + Record Zilver) tentokrát fungovala podstatně lépe než černý cejn od Senzasu.

O týden později jsem tak do ligového závodu šel s tím, že nebudu nic zkoušet a prostě udělám to samé. Pro první kolo jsem tak opět namíchal ověřené krmení MVDE, zaklipoval na 45 metrů nakrmil asi 10 košíčků a na asi pátý nához začal chytat cejny. Poctivě jsem jim celý závod dohazoval pod tlamy patentku s hnojákama, za což se mi odměnili tím, že se celých pět hodin vytrvale drželi v zakrmeném místě a přestávku si dali pouze v době, kdy je z krmení vytlačili kapři. Výsledkem tak byla první ligová jednička v sektoru a šance na záchranu pro náš team. Vzhledem k tomu, že Radek přidal krásnou sektorovou trojku, tak nálada po prvním dni panovala výborná.

Na druhý den rosnička hlásila zintenzivnění větrných poryvů a tak většina závodníků zakrmila podstatně blíže s předpokladem, že vítr přitáhne ryby blíže ke břehu. Já jsem tvrdošíjně zůstal na 45 metrech z prvního dne, ale tentokrát to bylo příliš mnoho. První hodina závodu byla poměrně úspěšná a na zvolené vzdálenosti se mi dařilo ryby poměrně pěkně odchytávat. Poté ale vítr podstatně zintenzivnil a já začal mít problém do zakrmeného místa vůbec dohodit. Navíc pokud se mi to zrovna povedlo, tak došlo k tomu, že vítr za letu strhával košíček s krmením do boku a tak jsem měl ve výsledku krmení roztahané přes celý horizont. To se pochopitelně projevilo na množství záběrů a okolní závodníci mě začali nepěkně dotahovat. K mému štěstí se závod o hodinu zkrátil a já tak těsně uhájil druhé místo v sektoru. Nejlépe v sektoru zachytal Karel Skalický, který chytal snad ještě o trochu dál něž já a přitom velmi přesně.

Kluci z teamu si s větrem a vlnami poradili ještě podstatně hůř než já a zbyla na ně v sektoru pouze čísla 8 a 9. Celkově však Mušov pro nás znamenal posun v tabulce a oživil šanci na udržení v první lize LRU feeder.

 

II. kolo první ligy LRU feeder 2013 - Nový Dvůr (Vltava 20)

16.3.2014 NOVINKA Feeder, Trvalý odkaz

Jak jsme si na proudné Vltavě ve Vraňanech moc nevěřili, tak na Nový Dvůr (Vltava 20) jsme měli ambice podstatně vyšší. Na proudné řeky se dostaneme třikrát za rok a proto bylo očekávatelné, že nebudeme schopni konkurovat ostříleným Labským vlkům či Kukačkám :-)

Oproti tomu závodní trať Nový Dvůr je situována na řece Lužnici těsně nad soutokem s Vltavou.  Jedná se o vodu téměř stojatou s hojným zastoupením menších cejnů, plotic  a cejnků, tedy závodní trať, která je velmi blízká tomu, co chytáme na Vysočině a Jihu Moravy. Navíc jsme hodně sázeli na zkušenosti našeho teamového kolegy Radka, který je zdejší vodou odkojen. Zadání proto bylo jasné „muž s koženou brašnou nesmí projít, a pokud má na deštníku nápis Preston, tak už vůbec ne“.

Radek několik týdnů před závodem jezdil na trénovat a výsledky byly docela zajímavé, na třiceti metrech ryby braly neochotně a k tomu, aby začaly trochu víc kousat bylo potřeba intenzivní krmení. Oproti tomu na padesáti metrech braly ryby hned a to bez ohledu jak moc a čím se zakrmilo. 

Teoreticky to znamenalo, že čím dál budeme v závodě chytat, tím intenzivněji by měla ryba spolupracovat. Tolik šedivá teorie, ale košatý strom života závodníkova posléze ukázal, že všechno je jinak. Tak jak na většině závodních tratí bere ryba v průběhu tréningů poměrně ochotně, ale v závodu couvne trošku dál a kouše opatrněji, tak na Lužnici bylo vše naopak.

Rybky úvodní závodnické bombardování neodradilo a místo, aby se lekly a odjely do bezpečné vzdálenosti, tak naopak velmi ochotně najely do závodnického pole a s radostí se krmily. Vzhledem k tomu, že neumím přesně chytat na větší vzdálenost, tak jsem se stáhl na cca 35 m, což bylo ve srovnání se závodníky v mém okolí nejdál, nicméně vzhledem k tomu, že jsem si vylosoval D7, tak to nebylo ani vyloženě špatně. Přece jenom uprostřed závodního sektoru, má rybka řadu možností, kam se jít najíst a pokud je závodník o trošičku dál, než ostatní, tak má teoreticky větší šanci nalákat více ryb, než okolní závodníci.  Teoreticky proto, že stejně kvalitní rybář, který bude chytat na 25 metrech zakrmí podstatně přesněji, než ten samý chytající o deset metrů dál.

Na chybně zvolenou strategii doplatil zejména její tvůrce Radek, který vylosoval TOP místo A1. Na takto dobrém losu je obvyklé, že závodník zakrmí spíše blíže, ale maximálně v linii výše situovaných závodníků a pokusí se rybu zastavit. Na dolním fořtu obecně platí, že je dobré naházet krmení víc jak míň a to proto, že ryba se zastaví a je menší šance, že popluje k výše umístěným závodníkům. 

Nicméně Radek skálopevně věřil ve správnost původně vytyčené strategie a zakrmil podstatně dál. Dodnes nevím jak daleko, ale od soupeřů se mi dostalo informace, že hóóódně daleko… Bohužel pro něj i celý náš team dopadl jak Němci v kotli u Stalingradu a jediný závěr co si dovolím veřejně presentovat je ten, že o druhu krmení to fakt nebylo. Moje maličkost zachytala pouze průměrně a Lukáš měl tak mizerný los, že mohl pouze překvapit, což se mu bohužel nepovedlo. 

První den na Lužnici dopadl katastrofálně a ambice na něděli byly na bodu mrazu. Veškeré zbytky nadějí  deklasoval los, který k nám byl druhý den poměrně nepříznivý. Radek si losnul A9, což je na řece hodně špatné a udělat z takového losu výsledek se rovná zázraku, který se bohužel nekonal.  Můj los F3 měl velmi blízko antifřtu a výsledek šlo udělat pouze s hodně dobrou strategií. Já jsem se rozhodl chytat na klasické vzdálenosti necelých třiceti metrů a i když mi ryb šplouchalo ve vezírku hodně, tak byly samé malé a na nic lepšího než sedmičku v sektoru to nestačilo.  Oproti tomu Rosťa Nerad vykouzlil na antifořtu F1 takový malý zázrak a s osmnácti kilogramy velkých cejnů dělal dvojku v sektoru.

Z našeho teamu měl v druhém kole slušný los na C5 pouze Lukáš, nicméně rychlostní chytání většího množství ryb není jeho silná stránka a taky se projevilo to, že na ryby chodí tak akorát o závodech a je prostě nevychytaný.

Ve výsledku tak druhé kolo první ligy 2013 pro nás dopadlo ještě hůře než kolo první a právem jsme postoupili na konec ligové tabulky. S takto špatným umístěním už ale není co zkazit a tak jsme se rozhodli jít hlavou proti zdi a prorazit na Mušově. To znamená na vodě, kde se obvykle chytá hodně daleko, což ani jeden z nás pořádně neumí.

 

[ První | << | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | >> | Poslední ]