S vědomím toho, co vše se mi na divizi družstev v Pouzdřanech povedlo pokazit minulý rok, jsem <strong> do závodu nastupoval se značným respektem.</strong> Zejména loňský propadák v prvním kole, kdy jsem měl pouze červy a cejni je prostě nechtěli, mě utvrdil v tom, že přípravě živé je potřeba věnovat maximum péče.

Jakožto  DKM team jsme neponechali nic náhodě a vybavili jsme se větším množstvím hnojky, povoleným půllitrem patentky a dostatečnou zásobou masňáků. Jaké budeme míchat krmení, jsem demokraticky rozhodl já a to osvědčenou cejnovou kombinaci z produkce MVDE. Jirka sice cosi chabě namítal, že Sensas dělá taky slušné futro, nicméně jsme se vzájemně přesvědčili, že s našimi dosavadními zkušenostmi se Senzaskou, by to byl příliš velký risk. Koneckonců <strong> vyrobit dokonalý anti-rybin můžeme i v průběhu závodu a to přidáním dostatečného množství posilovače.</strong>

Losování ke mně bylo poměrně příznivé a B1 dávalo slušnou naději, že ke mně z áčka přijedou velcí cejni, na kterých lze udělat slušné umístění. Proto jsem hned pro začátek poměrně masivně zakrmil a pak <strong> poměrně často přehazoval s cílem dostat na místo co nejvíce živé.</strong>  První hodinu se ovšem nedělo vůbec nic, a tak jsem si chytil alespoň jednu ouklej, aby nekazil teamový výsledek. Klukům se nedařilo o mnoho lépe a vypadalo to na další propadák.

Nicméně po hodině se usilovného krmení, mi najelo hejno cejnů. Čtyři se mi podařilo zdolat a pak jako když utne. Cejni odjeli a ať jsem dělal, co jsem chtěl, tak jsem se až do konce kola nedočkal záběru. Dodnes nevím, co jsem těm potvorám šupinatým udělal zlého, ale něco se jim evidentně nelíbilo a odjely o dům dál. Nedokázal jsem je zastavit ani pomocí patentky, od které jsem si hodně sliboval. Tuto záležitost jsem zkoušel konzultovat se zkušenějšími závodníky, ale jednoznačného závěru jsem se nedobral. Jedni tvrdili, že <strong> cejni odjeli proto, že sežrali vše, co jim na mém zakrmeném místě chutnalo.</strong>  Druzí zase mají názor, že ten den to celkově moc nebralo a já jsem je odradil tím, jak jsem jim intenzivně házel krmítka na hlavu. Nicméně výsledkem bylo slušné druhé místo v sektoru a také slušné průběžné pořadí v hodnocení družstev, a to díky tomu, že klukům se podařilo chytit nějakou tu ouklej v sektorech, kde se jinak chytilo velmi málo ryb.

V druhém kole se mi podařilo vylosovat B2 a protože taktika v kole prvním byla poměrně úspěšná, tak jsem se rozhodl nic neměnit a opět jsem se zaměřil na cejna. V polovině závodu jsem ale zaregistroval, že nejenom já nemám ani potah, ale i rybáři v mém okolí zívají nudou.  S ohledem na umístění teamu a dobrou radu zkušenějších (dík Mates J), jsem se pokusil chytit nějakou tu ouklej.

Vím, je to nefeedrové a někteří říkají, že i nesportovní, nicméně co bych neudělal pro blaho teamu. Následovala asi hodina marného nahánění té malé stříbrné potvůrky, která nám feedrařům občas dovede znepříjemnit lov. Když už to vypadalo, že vše bude marné, tak jsem měl konečně potah a na háčku se třepetal malý okounek, kterého zlákala červená pinka. <strong> Na tříhodinové snažení to byl hodně slabý výsledek, ale cílem bylo nepokazit klukům umístění teamů a udržet si šance na postup do první ligy.</strong>  O to větší ale bylo mé překvapení, když došlo na vážení a zjistilo se, že můj okounek byl jediná ryba, která se v sektoru chytila.

Díky této neuvěřitelné náhodě a slušnému umístění v prvním kole se z toho nakonec vyklubala jednička v hodnocení jednotlivců. A vzhledem k tomu, že <strong> kluci se taky hodně snažili a štěstí stálo na naší straně,</strong>  tak se nám podařilo i těsné vítězství v prvním kole divize družstev.

Komentář ke článku (0)

EDIT: Bedna je prodaná

Novému majiteli přeji, ať jej ta plavačka chytne :-)

Poslední tři závodní sezóny jsem odchytal s bednou od společnosti Rive, konkrétně se jednalo o model XT 411. Ještě dnes si vzpomínám na dilema, které jsem tehdy při výběru nové bedny měl: http://feedrovana.mrk.cz/?arch=2012-9

 Již tehdy jsem se nebyl schopen rozhodnout, zda pořídit robustní a absolutně stabilní Colmic One, nebo dát raději přednost elegantní a mistrně promyšlené bedně od Rive. Nakonec jsem dal přednost právě Rive: http://feedrovana.mrk.cz/?arch=2012-12

 Zpětně vzato musím konstatovat, že se jednalo o dobrou volbu s jedním otazníkem. Za tři roky společného soužití si mě Rive získala svojí promyšleností, funkčností a propracovaností detailů. Zpětně si troufnu tvrdit, že pro potřeby feederového závodníka doposud nikdo nic lepšího nevymyslel.

 Má to ale jeden háček. Celková konstrukce Rive je poněkud subtilní, cílem bylo zcela jistě dosažení co nejmenší váhy a snadné transportovatelnosti, což se nepochybně povedlo. Problém je ale v tom, že vyšší váhové kategorie, kam se řadí i moje maličkost, sedačku Rive XT 411 znatelně přetěžují. To se bohužel projevuje na jejím zrychleném opotřebení.

 Nejrychleji se zatížení projevilo v místech utahovaní výsuvných nohou, zajišťovací šrouby se výrazně otlačily do materiálu nohy, což je nepříjemné a to přesto, že se jedná o záležitost víceméně estetickou.

 V druhém roce používání došlo i k popraskání koženkového materiálu horního sedáku, nejedná se o problém funkční, nicméně u sedačky v této cenové kategorii by se něco takového rozhodně stávat nemělo.

 Třetí problém se na sedačce projevil letos zjara, kdy došlo k přelomení šroubu, který drží výsuvnou podlážku. Přelomený šroub bohužel vytrhl i část plastu v němž byl uchycen.

 Sezóna se slibně rozbíhala a jeden závodní víkend navazoval na druhý. V daný moment jsem byl postaven do situace zda opravovat stávající bednu, koupit novou, nebo chytat z křesílka. Vzhledem k tomu, že novou bednu nikdo neměl na skladě, na chytání z bedny jsem si zvykl a v křesílku se o závodech necítím dobře, rozhodl jsem se opravit stávající Rive.

 Původně se mělo jednat o opravu pouze provizorní, ale nakonec jsem provedl důkladné vyztužení všech čtyř bodů v nichž je podlážka k bedně uchycena. Výsledná oprava se ukázala natolik zdařilou, že jsem s Rive bez problémů odchytal celou sezonu 2015.

 Pro rok 2016 jsem se ale rozhodl pořídit sedačku novou a vzhledem k tomu, že se mi podařilo získat za zajímavé peníze Preston Space Station XSII, budu v příštím roce používat právě ji.

 Moje starší závodní sedačka Rive XT 411 je proto na prodej. Jedná se o plně funkční bednu, nicméně za uplynulé tři sezony se mi ji podařilo značně zhuntovat. Nejzávažnější trable jsem popsal výše, další estetické poškození nebránící používání popíšu po telefonu. 

Kupní cenu jsem proto stanovil adekvátně nízko vzhledem k míře opotřebení. Bedna může ještě řadu let sloužit, nicméně důrazně upozorňuji, že není vhodná pro dlouhodobého zatěžování váhou výrazně přesahující  100 kg J

 Bednu prodávám včetně základního příslušenství s kterým jsem ji i zakoupil, tj. kufr, držák na vezírek a plato. Navíc je doplněno jedno 3 cm patro.

Rychlé výsledky nejlepších deseti závodníků.

Vzhledem žádostem o zaslání fotek mnou prodávaných feederových prutů Shimano Antares jsem se rozhodl vystavit foto zde.

První proutek je Shimano Antares medium BX - klasická korková rukojeť.

Proutek mám dva roky a sloužil jako záloha k mým dalším Antaresům - chytaný je minimálně. Jsou k němu tři originální špičky.

Druhý proutek je Shimano Antares Heavy Dyna Balance - rukojeť jako na boloňce.

Proutek je intenzivně chytaný tři sezóny, ale stále ve slušném stavu - viz. foto.

K prutu jsou tři originální špičky 2,3,4 oz a dále dokupované originální špičky 1,5oz a 0,75oz – všechny špičky jsou v pořádku, jenom ta 0,75oz je o cca centimetr kratší (má akci asi jako 1oz) a horní očko je neoriginální.