Podzimní Hracholusky
Vzpomínky na loňskou první ligu uzavírá závod na přehradě Hracholusky. Závod probíhal o víkendu 10 -11. 10. na revíru revír 431 028 MŽE 4 u obce Těchoděly. V té době byla přehrada upuštěná, voda již poměrně studená a ryby stažené na hloubce. Závodní úsek tvořila zaplavená louka, která klesala do hloubky velmi pozvolně. Šance na chycení větší ryby začínala na 50 metrech vzdálenosti, kde byla hloubka cca 3-4 metry. Na některých úsecích bylo potřeba jít až na 60 metrů. V bližší vzdálenosti se vyskytovaly pouze oukleje. Za hranicí 60-ti metrů ale ryby braly poměrně poctivě a intenzivně se krmily před nadcházející zimou.
Z mého pohledu se jednalo o velmi technický závod, kde nerozhodovala jedna náhodná větší ryba. Důležitá byla technická zdatnost jednotlivých závodníků, schopnost opakovaně nahodit do větší vzdálenosti a samozřejmě přesnost při nahazování. Také se pěkně ukázalo, kdo je schopen pěkně odladit montáže a proměňuje většinu záběrů a kdo chytá ryby víceméně náhodně a neumí si poradit s detekcí záběrů ve větší vzdálenosti.
V prvním kole jsem si vylosoval D1, což byla mělká písečná kosa, kde se táhla mělčina hodně daleko a bylo potřeba nahazovat alespoň šedesát metrů daleko. To je vzdálenost, která v té době byla na hranici mých schopností, čemuž odpovídal i značný rozptyl s jakým jsem si umístil krmení po sektoru. První tři hodiny to ale stejně vypadalo, že to bude úplně jedno. Ryba v zakrmeném úseku nebyla a ke břehu se jí zpočátku moc nechtělo.
Měl jsem ale štěstí na závodníky okolo mě. Vpravo sedící Míra Melcher mě vyškolil v tom, jak je důležité využít každou minutu závodu. Zatímco většina závodníků po úvodním zakrmení pasivně čekala na rybu ve velké vzdálenosti, on zakrmil ještě druhé místo na asi 30ti metrech a začal pomalu odchytávat oukleje. Zkusil jsem jej napodobit, ale moc mi to nešlo a na tři jeho ouklejky jsem já ulovil tak jednu. V té době jsem to nebral, až tak tragicky, ale v celkovém hodnocení mě porazil právě o onu ouklej J
Druhé školení jsem dostal od Pavla Velebného, který seděl po mé levici. Pavel chytal přibližně o deset metrů dál než já a to podstatně přesněji. Za což byl posléze odměněn spodovými rybami a po zásluze získal jedničku v sektoru. Pro mě bylo velmi důležité vidět na vlastní oči, že chytat ryby lze.
Poznámka na okraj, zbytek loňského podzimu, jsem strávil s heavy feedery a intenzivně se učil nahazovat a ověřil si tak, že při troše tréningu lze úspěšně feederem chytat ryby i ve vzdálenostech, které pro mě byly ještě nedávno nepředstavitelné.
Druhý den jsem si vylosoval E7, kde břeh padal do hloubky podstatně rychleji a teoreticky by mělo stačit chytat někde okolo 50-ti metrů. Já jsem zůstal u šedesáti z předchozího dne, ale závodníci v mém okolí šli spíše na 50 a méně. Ryba začala na krmení reagovat podstatně dříve a většina okolo sedících rybářů si během první půl hodinky šáhla na spodovou rybu. Bylo velmi pěkně vidět, že kdo zakrmil přesně tak i pravidelně chytal a kdo si rozházel krmení přes půl sektoru (jako třeba já), tak čekal dlouho na záběr od ryb, které si nerušeně kličkovaly mezi jednotlivými hromádkami krmení. Po asi dvou hodinách závodu se ale situace začala měnit. Blíže a zároveň přesněji lovící závodníci začali mít čím dál méně záběrů a naopak se začalo více chytat z dálky. Nejsem si úplně jistý proč se to stalo, ale zpětně se domnívám, že ryby v příbřežní zóně se prostě vychytaly a nové najížděly pouze z větší vzdálenosti a primárně narazily na kupičky krmení v dálce a k blíže a přesněji lovícím závodníkům už prostě nedojely.
Nakonec jsem v druhém kole dosáhl průměrného čtvrtého místa, což v konkurenci skvěle chytajícího Martina Maťáka nebo Jako Jakuba Šabaty není až tak špatné. Náš KMK feeder team byl v Hracholuskách čtrnáctý a celkově jsme v první lize LRU feeder skončili šestnáctí a těsně tak uhájili ligovou příslušnost i na další rok.
Zpětně hodnotím Hracholusky jako nejnáročnější ale zároveň nejlepší závod sezóny, kde jsem si sáhl na hranici svých schopností. Závod mě posunul hodně dopředu, ukázal v plné nahotě mé slabé stránky a celkový průměrný výsledek mi zároveň potvrdil, že mezi jednotlivými závodníky jsou stále ještě hodně velké rozdíly a já osobně mám hodně co zlepšovat.