Tondův deník o mřenkách

FEDER KLUB TŘEBÍČ pořádá v sobotu 4. ledna 2014 na Bažantnici u Třebíče povídání s promítáním fotek s vicemistrem světa za rok 2013 ve feederu, s Pepem Konopáskem. Akce se zúčastní i Martin Maťák, který byl i s Pepou Konopáskem člen družstva, které se umístilo na skvělém 4. místě na světovém šampionátu 23. a 24.11.2013 v Jihoafrické republice.

Akce začíná ve 14 hodin 4. ledna 2014 v sále na Bažantnici u Třebíče.

Představme si zdánlivě jednoduchý úkol. Za daný časový úsek máme nachytat co největší váhu ryb na větší, proudné a dobře zarybněné řece. Jako konkrétní příklad může sloužit třeba Labe v Mlékojedech. Aby úkol nebyl až tak snadný, tak místo lovu zvolíme losem a přidáme dalších cca 60 feedrových nadšenců, kteří se snaží o to samé.

Výše uvedené je úkol, který čeká závodníky, kteří se přihlásili na letošní  Mistrovství České Republiky LRU feeder. Je mnoho strategií jak být úspěšný a nelze předpokládat, že ti nejlepší nám sdělí konkrétní recept. Zkusme ale v lehce teoretické rovině popřemýšlet o tom, jakou zvolit strategii a jak postupovat při vlastním lovu. Většina závodníků, kteří se s podobnou vodou zatím seznamují, zkouší najít rady a informace na internetu. Ty jsou ale často protichůdné a jeden rybář radí to, co druhý zavrhl. Zkusil jsem využít diskuze zde na MRKu a položit si pár otázek, jež někteří jedinci mohou označit za kontroverzní.

Jakou vnadící směs zvolit?

Je mnoho způsobů jak postavit úspěšné futro na závodní trati jako jsou Mlékojedy. Základní úvaha bude vždy vycházet z toho, jaká je cílová ryba. Na Labi v Mlékojedech bude na velké části závodního úseku cíleno na Cejna velkého, alias mrmláka. Je to ryba hojně se zde vyskytující, poměrně žravá, pohybující se v hejnu, málo bojovná a hodně vážící. Tudíž de- facto ideální cíl našeho snažení. Ovšem v horní části závodního úseku – obvykle sektory E a F -  se cejnů chytává znatelně méně a oproti tomu je zde větší šance na klasické říční ryby jako jsou plotice nebo parmy. Vzhledem k tomu, že závodník dopředu neví, co si nalosuje, tak bych doporučil směs cílenou na cejna, ale nevadící i dalším rybám. Takovým univerzálem je zcela jistě kombinace zelená + modrá od Mila. Rybáři upřednostňující ostřejší směsi zvolí třeba Gross Gardons + Fine Carp od Senzasu a já se pravděpodobně budu držet osvědčeného MVDE a použiji směs obsahující  dva díly Recod Zilver Bremes + jeden díl Gold Pro Bream + jeden až dva díly černého Turba.  Podíl Turba přesně určím až podle braní cejnů v době treningu. V případě, že cejni budou kousat opravdu intenzivně, tak Turbo zcela vynechám a naopak pokud budou brát spíše sporadicky, tak použiji dva díly.

Jaký posilovač zvolit?

Osobně se snažím k výběru posilovačů přistupovat opatrně.  Na stojáku rád používám tekutý posilovač karamel MVDE  nebo patentku od Senzasu. Na řece se ale použití posilovače spíše snažím vyhnout. Proudění řeky distribuuje částečky krmné směsi na velkou vzdálenost a samotná směs je obvykle jemně aromatická a přitahuje ryby dostatečně a přídavek tekutého posilovače proto považuji za zbytečný.  Sypké posilovače do základní směsi nedávám nikdy a nechávám si je v záloze na chvíle nejtěžší, kdy mi ryby neberou, ale soused má jeden záběr za druhým.

Proč dávat TTX? A kolik?

Většina receptů na míchání závodního krmení TTX ve větším či menším množství obsahuje. Nehledě na značku krmení se autoři shodují, že TTX je nezbytná komponenta. Co ale TTX vlastně je a proč je tak důležitá? TTX je zjednodušeně řečeno pomletá kukuřice, z níž je upečena placka, která je opět na jemno umleta, nebo na hrubo rozdrolena. Dovolím si ale nahlas vyslovit kacířskou myšlenku. Pokud je TTX tak skvělá, tak proč ji výrobci nepřidávají již do základní směsi? A pokud ji přidávají, tak proč bysme ji měli přidávat ještě my. Osobně jsem našel velmi málo důvodů, proč přidávat TTX do vnadící směsi. Jedním z nejzajímavějších je to, že velmi dobře absorbuje tekutý posilovač, který se z TTX pěkně postupně uvolňuje.  Druhý může být v případech, kdy se snažím velmi rozpadavou a nesoudržnou vnadící směs použit na řece nebo hlubokém stojáku. Zde TTX může dobře posloužit jako homogenizující složka, která na sebe naváže původně sypkou směs a nedovolí její rozpadnutí při nárazu o hladinu. Ve všech ostatních případech ale považuji TTX za zbytečnou a dokonce za kontra produktivní. Výrobci kvalitních vnadících směsí vědí, proč do směsi použili daný poměr surovin a nevidím žádný rozumný důvod k tomu směs ředit kukuřičnou plackou a pak takto naředěnou směs ještě dopovat posilovačem.

Krmítkem na dno krmiti?

Setkal jsem se s názorem, že vnadící směs je potřeba „přikovat“ ke dnu, aby nikam neodplavala. Jsem přesvědčen o tom, že na proudnou řeku, je potřeba připravit vnadící směs tak, aby se dostala kompletně ke dnu a tam začala rychle pracovat. Rozdíl mezi plavačkou a feedrem je ovšem v tom, že feedrař si musí pomoci krmítkem, které mu kompletní futro pomůže dopravit ke dnu. Poté co je krmení u dna, by ale mělo začít rychle pracovat. Pokud mi krmení bude ležet na dně jak slepená betonová křidlice, tak moc ryb pravděpodobně nenaláká.

Když futro přikováš ke dnu, tak jak k němu přikováš červy?

Jsem přesvědčen o tom, že futro ve většině případů funguje jako lákadlo, jež ryby moc nežerou, ale přiláká je na místo, kde dopadá žrádlo. Oproti tomu živá složka je to, co rybu udrží na krmném místě.   Nebojím se proto masné červy slepit arabskou gumou a v případě opravdu proudné řeky ještě přidat kamínky. Futro nechť si putuje proudem a láká ryby, ale živou složku chci mít co možná nejvíc v jednom místě.

Myslíš, že u dna je stejný proud jako u hladiny?

Řada rybářů se při pohledu na tažnou řeku domnívá, že v takovém proudu není možné udržet ryby v místě krmení. Realita je ovšem taková, že největší proud je v horní části sloupce a čím více ke dnu, tím více proud slábne. Pokud se nám podaří krmení úspěšně dostat neporušené ke dnu, je velká šance, že alespoň část se jej v krmném místě udrží a ryby přiláká k návnadě. 

Kolik živé složky krmení?

V rámci závodů se téměř vždy snažím využít maximální  množství živé složky. Pouze v případech, kdy vím, že ryb je v daném úseku málo, tak přiměřeně redukuji i množství živé. Mojí oblíbenou živou návnadou je patentka. Bohužel ne vždy se mi ji podaří sehnat a v případě řeky mám také strach z toho, abych nezakrmil sousedovi v sektoru pode mnou. Na proudné řece proto obvykle nahrazuji malou patentku červy nebo hnojáky. 

Ať se při závodech na proudné řece rozhodnete pro jakoukoli značku krmení, vždy musí platit, že futro je potřeba mít namíchané tak, aby začalo pracovat až u dna, ale zároveň tak ,aby skutečně pracovalo. Správná konzistence krmení je jeden z faktorů, které odliší úspěšné závodníky od těch méně úspěšných. Informace o tom, zda daný sáček vyrobila firma Senzas, Milo nebo MVDE je až na druhém místě.

Komentář ke článku (1)

Společnost Pražské fekály a kanalizace se rozhodla více se zviditelnit a nově se zaměřuje také na zážitkovou turistiku. V rámci poznávací prohlídky se tak můžete seznámit například se starou kanalizační čistírnou, nebo věnovat svým blízkým třeba dárkový poukaz na výlet na čističku odpadních vod.

Nízký zájem návštěvníků o poznávání pražských kanálů přivedl marketingové oddělení na skvělý nápad, jak zviditelnit společnost a zpropagovat své služby. Načasování akce bylo na víkend 11 a 12.5. a cílovou skupinou byli závodníci LRU feeder, kteří se v daném termínu rozhodli poměřit své schopnosti na řece Vltavě pod obcí Dušníky.

Pražské fekály a kanalizace se rozhodly svůj program zážitkové turistiky exportovat za hranice Prahy, aby se i mimopražští rybáři mohli osobně seznámit s krásami, které obvykle zůstávají skryty za plotem čistírny odpadních vod. Řekou tak plavaly různé lahůdky, které užaslým rybářům připomínaly, jak důležitou funkci kanalizace vykonávají.

Akce to byla skutečně zdařilá a pro všechny účastníky to byl velmi silný zážitek. Dle prohlášení tiskové mluvčí se díky pořádání této zážitkové turistiky daří ušetřit nemalé finanční prostředky původně alokované na odvoz odpadu, který nyní odvážet netřeba, protože jej odnese řeka.

Rád bych Pražským fekálům a kanalizacím poděkoval za atraktivní podívanou a chci je ujistit, že si jejich práce skutečně vážím. Ale do budoucna mi pozvánku na obdobné akce prosím neposílejte …

První oficiální závod letošní feedrové sezóny byl Jarní Preston cup na rybníku Vrabčák v Moravském Krumlově . Jedná se o menší  chovný rybník, který kromě občasného pořádání závodů slouží de-facto jako sádka. Obsádku revíru tvořil zejména kapr a to v různých velikostech, od malých sotva kilových kapříků, až po desetikilové trofejní kusy. Obsádka kapra je doplněna menším množstvím lína a amura. Bílá ryba se na revíru téměř nevyskytuje.

Závodům předcházely dva dny poměrně pěkného a postupně se zlepšujícího počastí a v den konání bylo velmi pěkně a slunečno.  Teoreticky ideální počasí, které by mělo kapry stimulovat ke zvýšené žravosti a doplnění ztracených zásob po zimě.

Opak byl však pravdou. V průběhu první dopolední poloviny závodu jevily kapři ochotu přijímat potravu pouze v hlubší části rybníka a zejména v oblasti původního koryta. Rybník byl přes zimu vypuštěný a strouha, kterou protékal potok, vytvořila poměrně výrazný zlom, který byl pro ryby evidentně zajímavý. V mělkých částech revíru se kapři buď nezdržovali, nebo nebyli ochotní přijímat potravu a záběry byly spíše náhodné.  Mě se podařilo vylosovat mělčí část bez jakéhokoli terénního zlomu, nebo jiného místa zajímavého pro kapry. Slovy odhozového echolotu – byla to rovina, kam až čidlo dohlédne. To že jsem, za celý první poločas neměl jediný kontakt s rybou, mě sice pěkně štvalo, nicméně mnohem zkušenější závodníci v mém okolí vychytali stejné kolečko jako já a tak jsem se mohl utěšovat, že v tom nejsem sám a, že odpoledne to bude lepší …

Pro druhé kolo se mi podařilo vylosovat forhonta na hloubce hned u hráze.  Přesto, že mi bylo jasné, že slunce vytáhne ryby do sloupce a více na mělčinu, tak jsem předpokládal, že by slušně zachytat nemusel být problém. Lehce jsem zakrmil dvě místa. První bylo hned u břehu a druhé na hloubce cca v polovině rybníka. Ryby ale na nahazované lahůdky zvysoka kašlaly a jezdily kdovíkde…

Omyl, postupně jsem zjistil, že ryby v úseku mám, ale prostě nežerou. Zvedly se do sloupce, a jak slunce prohřívalo vodu, tak se postupně shlukovaly u hladiny. Letargicky proplouvaly a nevadilo jim ani decentní potáhnutí silonu přes hřbet. K ostřejšímu pohybu je přimělo až to, když jsem o ně zavadil krmítkem.

 Za téhle situace jsem vyhodnotil, že standardní feederové zakrmování do jednoho bodu na dně nemá význam a zkusil kapříky chytat ve sloupci. Klasické křupky, plovky, medovky a podobné nesmysly je ovšem nechávaly zcela netečné.  Tak jsem zkusil vzpomenout na letní chytání na propad a udělal z části krmení provlhčenou kaši, která udělala ve vodě krásný mrak. Do tohoto mraku jsem nainstaloval háček na dlouhém forpasu, pěkně obsypaný plovoucími kuklami. Kaprům to ovšem bylo opět šumák, v mraku si v klidu proplouvaly a ani je nenapadlo něco pozřít.

Při klasických plavačkových závodech byl zkusil ještě nastřelovat červy, ale to je ve feedru zakázané a tak jsem rezignoval na háček napíchl žlutou reflexní plovku a hodil ji doprostřed hejna kaprů, s tím, že dříve či později se nějaký splete. Bohužel nespletl a já chytil krásnou nulu stejně jako zbytek lidí chytajících v sektoru A.  

Po skončení závodu mi to přece jenom nedalo a odjel jsem na malý návesní rybník, o kterém jsem věděl, že do něj bylo den předtím vysazeno cca 150 kaprů a že tito hned po vysazení čile žrali. Rybník dnes ovšem nebyl obsypán hroznem rybářů a na břehu seděl jeden jediný vytrvalec. Ten mi smutně sdělil, že je od rána bez záběru a sdílně mi poreferoval, že dalších 8 lidí už to vzdalo. 9 lidí a 18 prutů na takto malém revíru znamenalo de-facto neproniknutelnou houštinu vlasců a háčků. To, že nikdo nic nechytil, by bylo samo o sobě divné, ale v kombinaci s mými výsledky na Vrabčáku to dávalo celkem smysl.

Pro jistotu jsem klasicky zakrmil třemi pomerančovými koulemi a kapři mi za odměnu odpověděli pěknou vlnou v okamžiku, kdy jsem jim do zakrmeného místa hodil angličáka. Až do večera se ovšem nic nedělo, kapři zcela evidentně projížděli zakrmeným místem, ale nezabrali.

Zlom nastal až v okamžiku, kdy slunce začalo zapadat a mě začala být zima. Kapři se najednou zcela změnili a během čtvrthodinky se mi podařilo chytit 3 kusy a skončil jsem jenom proto, že přicházela tma a už jsem přestával vidět na splávky.

Ryby jsou prostě tvorové nevyzpytatelní a to, že nám připravují nejedno překvapení je na rybařině krásné …