Tondův deník o mřenkách

Přicházející jaro mě přimělo trochu se zastavit a ohlédnout se za loňskou ligovou sezonou.  MAVER FEEDER KLUBU TŘEBÍČ všechny čtyři ligové závody odchytal v klasické sestavě Jirka Denemarek, Antonín Kunst a kapitán Vladimír Oliva. Sezona to byla náročná, udělali jsme spoustu chyb a až do posledního kola nebylo jisté, zda náhodou neposílíme druhou ligu, což by jistě potěšilo našeho sponzora Františka Hanáčka, který v ČR zastupuje značku Maver a kvalitní team v druhé lize prostě potřebuje J

A teď už vážně nevážně k jednotlivým závodům.

Pro mě osobně sezona začala malou rozcvičkou na závodech o Mistra Mušova v Pasohlávkách na Dyji 7. Mušov mám rád a chytání velkých cejnů mě prostě baví, což je většinou vidět i na výsledcích. Celkově třetí místo je samozřejmě úspěch, ale na Mušově to umím i lépe. Obvykle chytám tak, že nahazuji dál než ostatní, krmím víc a přehazuji rychleji. V kombinaci se správným cejnovým krmením to obvykle stačí na slušný výsledek. Tentokrát se ale závody konaly poměrně brzy (7. dubna), voda byla studená a chytaly se spíš menší ryby. Tomu jsem se přizpůsobil poměrně pozdě a celkově třetí místo bylo asi maximum toho, co se dalo v dané situaci a s daným krmením vychytat.

První ostré ligové kolo se konalo v půlce května na Vltavě v Hluboké. Řeka je to krásná, ale poměrně úzká, takže bývají velké váhové rozdíly podle toho, zda si závodník nalosuje poblíž fořtu nebo na opačné straně sektoru. To se potvrdilo i tentokrát a my měli bohužel smůlu na los. První kolo jsem měl štěstí na prostřední B sektor, který je na této trati nejvíce regulerní. Použil jsem klasické univerzální krmení Groska + Fond od Senzasu, zakrmil ve 2/3 řeky, ryby celkem spolupracovaly a čtvrté místo v sektoru odpovídalo mé momentální výkonnosti. Olivka přidal průměrnou šestku z průměrného C7. Ale Jirka bohužel inkasoval dvanáct trestných bodů na A10. Byl v místě, kde se řeka zužuje a většinu ryb mu zadrželi závodníci v širším úseku poblíž forhontu.

Sobotní kolo tak dopadlo spíše podprůměrně, ale to jsme ještě netušili, co bude následovat v neděli. Říká se „dvakrát nevstoupíš do téže řeky“, ale na losování to evidentně neplatí. Blbě losovat několikrát po sobě, to nám šlo opravdu dokonale. Takže nedělní  C3 (téměř antifořt) mi rozhodně úsměv na tváři nevyčaroval. No nic jdeme bojovat, místo na první pohled nevypadalo špatně, bylo nedaleko včerejšího B12 a hloubkové poměry byly obdobné. Zakrmil jsem opět cca ve 2/3 řeky, kde jsem našel hranu. Po zakrmení se ale nic nedělo, všichni okolo nějakou rybu chytili a já nic. Tak jsem dokrmil a zase nic. Vedle mě chytal Čabi krásné jeseny těsně u protějšího břehu, tak jsem překlipoval a nacpal se mu do ryby. Čabimu prakticky okamžitě, přestaly ryby brát, já něco málo chytil, ale oproti konkurenci to bylo hodně slabé. Tak jsem se vrátil na původní místo, kam v mezidobí přijela velmi drobná ryba. Něco málo jsem opět chytil, ale připadalo mi, že čím víc házím do jednoho místa, tím víc se zmenšuje aktivita ryb.  Dodnes netuším proč krmení, co v sobotu celkem fungovalo, v neděli ryby odmítaly. Chyba byla určitě i elementu mezi sedačkou a prutem o čem svědčí výsledné ostudné čtrnácté místo v sektoru.  Olivka na mém včerejším místě přidal devítku a Jirka z A6 vychytal stěží průměrnou sedmičku. První kolo, krásná voda a průser jako hrom – slušně řečeno začátek sezony nám poněkud nevyšel.

No nic, jedeme dál, druhé kolo a Sedlčánky čekají. Pro mě nová voda, na které jsem nikdy nechytal. Krásný úsek Labe, bohatě zarybněný skaláky a většími cejny. V Sedlčánkách se projevila naše nezkušenost s chytáním na Labi. Zpětně hodnoceno, jsem přesvědčený o tom, že jsme ryby prostě neukrmili. Nejsem si jistý, jaký vliv měla použitá značka krmení, ale jsem si naprosto jistý, že bylo potřeba krmit hodně a hlavně krmením o vhodné konzistenci. Když jsem zpětně vyhodnocoval, můj počet ryb a výslednou váhu v porovnání se sousedy v sektoru, tak jsem si jasně uvědomil, že ryb jsem měl na počet dost, možná i víc než sousedi, ale moje ryby byly v průměru o dost menší. Zpětně jsem přesvědčený, že moje krmení se rozpadalo již ve sloupci a aktivně lákalo drobnou rybu. Jenže drobná ryba za prvé méně váží a za druhé záběry od menších ryb se obecně proměňují hůře, než záběry od těch větších. Mimochodem, problém s proměňováním záběrů měl Jirka celý víkend a přes aktivní podporu Franty Hanáčka se mu jej nepodařilo vyřešit. Oproti tomu Olivka v neděli změnil způsob chytání a podařilo se mu sobotní nelichotivou devítku změnit a slušnou čtyřku (stejně jako mě). Celkové deváté místo v teamech vypadá velmi špatně, ale asi odpovídá tomu, že chytání v Sedlčánkách jsme si otestovali poprvé a oproti zkušenějším teamům jsme udělali spoustu začátečnických chyb.

Prázdniny uplynuly jak voda, je tu září a spolu s ním i třetí kolo první ligy v Ratajích nad Sázavou. Pro mě srdeční voda, kde jsem jako mládežník nachytal po splavem spoustu krásných ryb. Navíc je to menší voda, kde se chytají drobnější ryby obdobným stylem jako u nás na Jihlávce. Nechtěl jsem nic podcenit a tak jsem se vydal o víkend dříve na treningové závody Štenberský feeder cup. Voda mi celkem seděla a zejména v neděli jsem si zachytal opravdu dobře. Z krmení se mi zdál nejlepší klasický slaňák – tj. kombinace Dark Salty River + Dark Salty Bremes od Senzasu.

Do sobotního ligového kola jsem proto nastoupil s optimismem. Los jsme měli průměrný a ambice vysoké. Teamový výsledek 11 + 12 + 10 byl proto hodně drsnou sprchou. To snad není možné, když nezachytá jeden, může to být místem nebo momentální indispozicí závodníka, ale aby takto vybouchl celý team a ještě k tomu na vodě, kterou umíme chytat, to není normální. Po teamové poradě jsme to svedli na špatné krmení a vzhledem k tomu, že jsem je prosadil a namíchal já, tak se našel i viník a teamový duch se opět pozvedl J Do neděle jsem vstupoval hodně opatrně, slaňáka jsem nechal jako záložní krmení a smíchal kilo Grosky s dvěma litry hlíny od místního krtka. Shodou náhod jsem si nalosoval to samé místo. Dobrý pocit jsem z toho neměl, ale co, aspoň po včerejšku vím, co nemám dělat. Na úvod závodu jsem decentně zakrmil a prakticky okamžitě mi přijeli menší cejni. Ryby braly neochotně, pinky jenom oblizovaly, ale byly v krmení a daly se chytat. Když ranní slunce nabralo na síle, cejni někam odjeli a tak jsem se rozhodl chytat oukleje. Nejsem žádný specialista v rychlostním chytání a v ouklejích by mě seřezal i průměrný divizní plavačkář. Ale oproti ostatním feederovým závodníkům, mi to nešlo až tak špatně, čemuž odpovídala slušná trojka v sektoru. K tomu Olivka přidal excelentní dvojku z antifořtu a Jirka přinesl lehce podprůměrnou osmičku.  No čekali jsme to lepší, sestupová místa jsou stále na dostřel a bude potřeba bojovat až do samého konce.

Poslední ligové kolo se odehrávalo na velkém Labi v Litochovicích nedaleko Ústí na Labem. Krásná voda – široká, hluboká, regulerní. O rok dříve se mi zde dařilo chytat velké cejny, ale tentokrát to bylo jiné. Cejni odcválali k Neumětelům a správná cílová ryba na sobotu byla plotice. Oproti tomu, v neděli už pár velkých cejnů připlulo a hodně zamíchali s pořadím. V případě Maver feederu klubu jsme konečně zlomili prokletí mizerných losů a zejména Olivka zalosoval perfektně, což proměnil v jedničku na C14 a trojku na C12. Já s Jirkou jsme se snažili kazit mu to co nejméně a výsledkem byla krásná teamová  trojka.

Konec dobrý, všechno dobré, chtělo by se říci. No uvidíme. Jirka se rozhodl do budoucna závodění omezit, nestresovat se a věnovat více času jeho firmě. Já v tuto chvíli vím, že první dva ligové závody následující sezony budu muset vynechat ze zdravotních důvodů. A tak nová sezona 2019 bude hlavně na Olivkovi a naší nové posile Petrovi Ondráčkovi. Ale třeba nám pomůže i někdo další, nechte se překvapit J

Za MAVER FEEDER KLUB TŘEBÍČ sepsal TonyK.

V pondělí v noci jsem se vrátil z Mistrovství Světa klubů v lovu ryb udicí feeder v Bělorusku. Tento článek píši ihned po příjezdu proto, že mám všechny myšlenky čerstvě v hlavě a později bych mohl zapomenout na některé důležité detaily.  Předem upozorňuji, že se jedná se o moje osobní postřehy, nikoli oficiální zprávu teamu.

O Bělorusku koluje spousta informací o tom, jak nebezpečná země pro cizince to je. Realita je ale podstatně jiná. Vládnoucí režim si jednoduše vybírá, s kým se kamarádit chce a s kým nikoli. My měli to štěstí, že jsme přijížděli na akci konanou „Běloruským svazem pro lov a rybolov“ a zaštítěnou přímo ministrem sportu a cestovního ruchu, který se osobně aktivně účastnil vyhlašování výsledků. Díky tomu jsme získali oficiální dokumenty, které nám výrazným způsobem pomohly k poměrně hladkému průjezdu přes přísně střeženou hranici s Polskem.

Samotný šampionát byl perfektně organizovaný a bylo vidět, že pro Bělorusy je čest akci tohoto významu pořádat.

 Závody se konaly na uměle vybudovaném závodním kanále v Zaslavi nedaleko Minsku.  Tento kanál je propojen s obrovským přírodním jezerem, které je výborně zarybněné velkými cejny. Když jsem se na tuto akci připravoval, představoval jsem si to asi jako náš Mušov. V reálu je vše podstatně větší -  jezero i cejni.  Chytání velkých cejnů na stojaté vodě mě skutečně baví a u nás na Mušově v něm mám dlouhodobě výborné výsledky. To bylo pravděpodobně důvodem, proč se kluci z Preston feeder teamu rozhodli oslovit mě a Jakuba Šabatu, který je skutečný mušovský specialista.

Podstatný rozdíl ale je dvoudenní závod na velké otevřené vodě a týdenní chytání na uzavřeném kanále. U nás chytáme hladové ryby, které rychle sežerou prakticky cokoli, co jim do vody hodíme. Oproti tomu na mistrovství světa se sedm dní intenzivně krmí, takže ryba je na konci natolik přežraná, že reaguje absolutně jinak, než si většina českých závodníků dovede představit. Tohle píši na úvod proto, že se jedná o zcela klíčový poznatek, který předurčil vývoj i výsledek našeho chytání.

Krmení jsme používali z produkce společnosti Senzas a to následující:

Gross Gardons – jedno z nejlepších krmení co znám. Byť je v názvu velká plotice, jedná se o výrazně univerzální krmení vhodné na chytání všech druhů ryb.

Lake – v kombinaci s Gross Gardons vytvoří perfektní vnadící směs pro lov menších a středních ryb.

Dark salty Bremes + Dark Salty Riviere – kombinace, kterou kluci z Preston teamu používají prakticky celoročně a skutečně jí věří.

Super Black Bremes – poměrně selektivní krmení, které milují velcí cejni.

Epicejn – sladké melasové sušenky, které krmení nejenom osladí, ale zároveň jej dělají lepivějším.

Tekutý posilovač Aromix  Bremes – krmení osladí a navoní natolik, že odjedou malé ryby a rychleji přijedou ty velké.

Sypký posilovač – MVDE karamel, všeobecně známý posilovač, který mají cejni skutečně rádi.

Hlína Terre de Pardubice od Pepy Konopáska – geniálně univerzální hlína na všestranné použití.

První tréninkový den jsme vylosovali box v prostoru budoucího sektoru E. Prvním cílem bylo seznámit se s vodou a zkusit zjistit, co v ní vlastně žije. Krmení pro trening si zvolil, každý podle toho čemu věří. U mě bylo celý týden s výjimkou středy na bázi černého cejna. Po úvodním zakrmení se první hodinu nedělo nic. V té druhé mi najeli cejni lehce přes dvě kila, v krmení si spokojeně plavali a mě se dařilo je chytat. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěl špionům od konkurence ukazovat, jak pěkné ryby chytám, rozhodl jsem se ukončit chytání předčasně a vypravil jsem se na výzvědy k ostatním teamům.  Většina konkurentů se poměrně trápila, velké cejny nechytala a věnovala se lovu drobných ryb (hlavně plotic).  Závěr dne byl takový, že cejni tady jsou a dají se chytat podobně jako u nás.

Druhý den proběhl obdobně. Pouze s tím rozdílem, že jsem se snažil více krmit a čím víc a větší krmítka jsem nahazoval, tím víc záběrů jsem měl. Oproti tomu Martin Maťák zkoušel rychlostní chytání drobných ryb (hlavně plotiček) na cca 20-ti metrech. Po dvou hodinách lovu jsme drobné ryby zvážili, ale výsledek se nám zdál neuspokojivý. A tak jsme se rozhodli pilovat chytání velkých cejnů a drobnou rybu již nikdo další chytat nezkoušel – to byla první velká chyba!

Oba dva dny jsem byl první hodinu bez kontaktu s rybou. Proto jsem se rozhodl pro třetí den změnit krmení s cílem rychleji přilákat cejny. Použil jsem kombinaci Lake + Gross Gardons, přidal Epicejn a hodně tekutého posilovače  Aromix Bremes. První hodinu se nedělo nic, druhou hodinu nepřiplula ani šupina a až v třetí hodině jsem začal chytat opravdu pěkné velké cejny.  Oproti tomu klukům přijeli cejni klasicky po cca hodině. Závěr byl jasný, ryba se výrazně ostrého krmení bojí a to i ta velká.

Proto jsem se čtvrtý den rozhodl vrátit k černému cejnovi a naopak jsem si do něj přidával trochu hlíny. První menší cejn zabral po třiceti minutách a za dalších třicet minut najeli ti větší. Čím víc jsem krmil, tím víc ryb se mi v krmení motalo. Přejezdy od velkých cejnů byly díky citlivé pletence krásně odlišitelné od skutečných záběrů. Problém byl v tom, že ryba se v krmení motala, ale nástrahu na háčku polykala velmi neochotně.

Postupným experimentováním se nám podařilo zjistit, že cejni berou buď na poměrně malá sousta 3-4 patentky na menším háčku. Nebo naopak na velká sousta jako byla kombinace kukel, žížal a patentek na velkém háčku č.10 – tuto kombinaci bylo ale potřeba dipovat v cejnovém posilovači. Pokud nadipovaná nebyla, ležela v zakrmeném místě velmi dlouho, než se jí některý méně zmlsaný cejn rozhodl ochutnat.

 Výsledkem mého čtvrtečního pětihodinového chytání bylo cca 14 kg. Druhou největší váhu měl Radek Černý cca 7 kg. Co jsme měli informace o konkurenčních teamech, tak většina z nich chytala velmi málo, spíše malé rybky v kterých nachytali cca 2-4 kila. Za mě byla strategie jasná, hodně krmit a chytat velké cejny. Všechny treningové dny se mi podařilo nějaké chytit a jejich váha vysoce přesahovala to, co se dalo nachytat v drobné rybě.  Ale zajíci se počítají až po honu a já ještě netušil, co přijde v pátek …

Na základě četných dotazů jsem v rámci zimní debordelizace nafotil několik krmítek, která rád používám.

Vlevo nahoře je Maver Rocket feeder ve verzi mini – jedná se o perfektní krmítko na přesné zimní chytání.  Toto feederové krmítko je opravdu malé, takže se ryba nepřesytí i při častém opakovaném nahazovaní a díky přední zátěži neskutečně přesně lítá. Maver je jeden z mála výrobců, kteří vyrábí takto malá krmítka s přední zátěží.  Oproti konkurenci je výhodou i to, že zátěž je umístěna dostatečně daleko před krmítkem, aby bylo možné prsty bez problému zamáčknout krmení.

Druhé z leva je Distance Cage Feeder – toto krmítko lítá téměř stejně přesně jako Rocket feeder, ale daleko rychleji se plní. Dle mých zkušeností je vhodné na rychlostní chytání za použití suššího krmení. Při chytáni s vlčím a lepivějším cejnovým krmení hrozí, že se krmení nestihne uvolnit krátce po dopadu na dno a trousí se z krmítka při stahování.

Třetí a čtvrté krmítko jsou moje nejoblíbenější modely sezóny 2017. Jedná se opět o Maver Rocket feeder  - tentokrát ve verzi medium. Chytám je v gramáži 30g pro případ, že moc nefouká a ve verzi 40g pokud začnu mít z důvodu silnějšího větru problémy s přesností. S light prutem Experience v délce 3,30 se s těmito krmítky dá snadno chytat na vzdálenosti okolo 30-ti metrů. 

Čtvrté krmítko je opět Rocket feeder , ale tentokrát mnou vlastnoručně upravený pro chytání ve větších hloubkách. Obvykle nemám rád, když se krmení z krmítka uvolňuje hned při nárazu o hladinu a v průběhu proklesávání. Takto uvolněné krmení vytváří mrak, který láká drobné ryby (např. oukleje) a ty jsou schopné rozcupovat červy na háčku natolik, že na záběr ze dna čekáte marně. V případě lovu velkých cejnů to řeším konzistencí krmení, které namíchám těžké, lepivé a nemrakující – takto namíchané krmení leží na dně a moc nepracuje. Pokud ale chci, aby krmení pracovalo hned po dopadu na dno a zároveň, abych je netrousil ve sloupci, namíchám jej sušší a použiji uzavřené krmítko. Vzhledem k tomu, že jsem na trhu nenašel správný model „lítacího“ krmítka se spodní zátěží, které by bylo zároveň uzavřené, tak si je upravuji sám a to přetažením tepelně smrštitelnou gumou, kterou kupuji v elektro prodejně.

Poslední krmítko v horní řadě vyrábí firma Delphin a je to model Profes Speed . Jedná se o levný model „lítacího“ krmítka, které rád používám na Mušov do slávičkových polí. Krmítko lítá téměř stejně dobře jako předchozí modely, pouze se hůře stahuje a méně ochotně stoupá k hladině – to je dle mého názoru způsobené plochou zadní částí zátěže.

V dolní řadě mám vyfocena krmítka, která používám pro lov na menší vzdálenosti. Vlevo dole je model Drennan Gripmesh – jedná se o krmítko, které je ve vnitřní části vybaveno trny, které zpomalují rozpad krmení v průběhu proklesávání na dno. Jedná se o speciál určených pro rychlostní lov plotic na hlubších vodách. Hojně byl používán například na mistrovství světa v Irsku.

Druhé krmítko v dolní řadě je Drennan Oval Groundbait. Jedná se o uzavřené plastové krmítko, které výrobce zamýšlel pro použití na řece. Nicméně díky gramáži 40g se pro použití na českých řekách příliš nehodí. Já jej používám na rybnících a to pro pasivní lov větších ryb s pomocí malé dávky hodně „ostrého krmení“. Krmení se z krmítka příliš neuvolňuje ani po dopadu na dno, neláká tak drobné ryby a vydrží v krmítku dostatečně dlouho na to, aby přijela ryba větší.

Třetí a čtvrtý obrázek zachycují klasická krmítka typu „OPEN END“ od firmy Maver. Jedná se o univerzální krmítka, která v menší verzi používám na rychlostní lov drobnějších ryb, ve větší pak na lov větších cejnů a kaprů.

Na posledním obrázku vpravo je již vyprodaný model „open end“ používající k zavěšení karabinky gumičku. Krmítko není při náhozu příliš přesné, ale je dostatečně velké, aby pojalo větší množství krmení pro defenzivní lov kaprů.

POPIS ZÁVODNÍHO ÚSEKU

Trať se nachází na levém břehu hlavního toku řeky, u obce Mlékojedy (Litoměřice). Voda tažná, dle aktuálního průtoku hloubka 3 - 5 m, svah břehu mírný, kamenitý. Výskyt běžných druhů ryb nížinného pásma: cejn velký, cejn malý, karas, plotice obecná, parma obecná, ouklej, kapr obecný , jelec tloušť, sumec velký, atd.

CESTA NA ZÁVODNÍ ÚSEK

Z Prahy po dálnici D8, na exitu 45 sjeďte vlevo směrem na Lovosice výjezd po silnici II. třídy č. 247, na obou kruhových objezdech pokračujte druhým výjezdem (rovně) stále po silnici II. třídy č. 247. Po ujetí cca 2.7 km od druhého kruhového objezdu zahněte vpravo do obce Mlékojedy. Po 850 m odbočte vlevo na louku. "MAPA" AKTUÁLNÍ PRŮTOK "Labe LG Litoměřice"

TIPY OD ZÁVODNÍKŮ:

POUŽÍVANÉ PRUTY A NAVIJÁKY

Milo Barbel 200g 3,90m - Amundson 3000 Shimano Speed Master heavy 3,90 - Shimano Stradic GTM-RB 4000 Jakýkoliv jiný Heavy prut

OBLÍBENÁ NÁVNADA

Cejn řeka Secret MVDE Kombinace ploticového a cejnového krmení

OBLÍBENÁ NÁSTRAHA

Červ, žížala, kombinace červ + žížala

FINTA

Těžké krmítka a házet daleko. Hodně, pravidelně a přesně krmit, na horním úseku jsou škeble.

 UBYTOVÁNÍ V OKOLÍ

Nejjednodušší ubytování je na louce ve stanu, v autě nebo jen tak pod širákem. Večer pokecáte se závodníky a ráno nemusíte vstávat dříve.

Je sobota 5,40 ráno a mobil kvičí odkudsi z rohu místnosti, kam jsem s ním před chvilkou mrštil. Tma jak v ranci a já v mrákotách přemýšlím, kterej de… (čti zákazník) zase volá. Po chvíli se srovnávám v prostoru i čase a uvědomuji si, že vyzvánění zní dneska nějak jinak. Vyhrabu telefon a na displeji bliká nápis „závody Markovka“. Do pytle, zase tam budu pozdě… Vařím čaj, základní hygiena a rychle přesunout živou a krmení z lednice do auta. Ostatní rybářské haraburdí jsem naštěstí nachystal už večer.

Čaj je stále horký, tak jej hodím na středový panel a jedem. Jedna, dva, tři a plnej… u Destrukcí na brzdy dát přednost a pravá dva pod plynem, jau zase jsem se polil…město je naštěstí prázdné, takže ještě stíhám Olivkovi přes telefon vysvětlit, že už jsem vlastně na místě a to že mně nevidí je z důvodu zamlžení brejlí.

Přijíždím na místo právě včas, abych mohl naší dvojici vylosovat nějaké príma místo. Tahám antifořt C1 a na Olivkovi vidím, že se mi to moc nepovedlo. No nic, alespoň to nemáme tak daleko. Pochodové cvičení s plnou polní si pro jistotu dvakrát zopakuji a již začíná příprava. 

Ryby se nám hromadně ukazují pod nohama, a tak se vzájemně přesvědčujeme, že dneska to bude jiné jak zjara, že se ryba krmí na zimu a musí brát na hod.  Chystáme si pickery a já pro jistotu ještě medium Antarese.  Odměřujeme vzdálenost cca 18 metrů a poctivě klipujeme všechny pruty. Skutečnost, že většina okolních závodníku se chystá chytat o 10 až 15 metrů dál, nás nechává chladné. 

Krmíme cejnovým krmením MVDE – osvědčená směs record zilver, gold pro bream a turbo.  Já doplňuji pár košíků lepeňáků. Olivka jim nevěří, a tak dává červy na volno. Nakrmili jsme tentokrát docela přesně a věříme, že ryba rychle najede.

A najela, jenže jiná než jsme čekali. Do cejnového krmení se pustily s chutí oukleje a malé plotičky! Olivka s delším forpasem tahá oukleje téměř na hod, pro mě s kratším zbývají spíše ploťky. Ty jsou ale ještě menší  než „stříbrné piraně“.  Pozoruji kluky vlevo a tahají cejny skoro na hod. Kouknu vpravo a Radynek právě parkuje cca půlkilového cejnka ve vezírku. Tlučou nás z obou stran. Olivko je zle, vymysli něco!

Nakonec odklipuji medium a postupně pročesávám vodu, až najdu rybu u druhého břehu. Záběry jsou poměrně poctivé, ale skoro všechno trhám ve vázkách. Olivka se ještě chvíli drží našeho zakrmeného místa, ale nakonec to nevydržel a zkouší překrmit na maximální vzdálenost, kterou s pickerem dohodí. Do konce kola sice nějakou větší rybku stihneme vytáhnout (teda já jich většinu utrhl ve vázkách), ale v porovnání s okolím to vypadá hodně špatně. Nakonec je z toho předposlední místo …

O přestávce analyzujeme příčiny neúspěchu. Olivka sebekriticky přiznává, že jsme měli jít dál. Já mám zase pocit, že krmení šlapalo opravdu špatně. Pro druhé kolo jsem se rozhodl je změnit, nicméně z dostupných komponent toho moc vymyslet nešlo. Nakonec vzniká prasopes, který obsahuje cca 1/3 původního krmení, 1/3 červeného HiPro Carpa a 1/3 mé oblíbené černé hlíny Terre de Jihlavka. 

Namotivováni výsledkem prvního kola si pro druhou polovinu závodu neklademe žádné vysoké cíle. Jenom si tak potajmu dáváme předsevzetí, že zkusíme porazit Radynka. Olivkova losuje C3, což vypadá jako nic moc flek. Aspoň, že to nemáme daleko. V potu tváře stěhujeme rybářské harampádí a pozorujeme, že u druhého břehu jsou vidět putující bublinky. Připravuji jeden prut na vzdálenost bublinek, druhý klipuji o cca 10 metrů blíže, což je vzdálenost na kterou dohodí Olivka.

Zkusíme chytat na dvou místech a uvidíme, co z toho bude. Úvodní krmení vynechávám, abych si nerozplašil rybu. Olivka na svém fleku poctivě krmí a musím uznat, že mu to na těch 40 metrů jde s pickerem moc hezky a s minimálním rozptylem. Mno, mám se ještě co učit…

Po úvodním zatroubení házím do středu bublin a nedočkavě čekám na první rybu. Záběr se ale nedostavuje, proto přehazuji a do krmení přidávám více červů. Opět nic a navíc zmizely bublinky. Smutně pozoruji nehybnou špičku a přemýšlím, kde jsem zase udělal chybu. Mezitím Olivka vytahuje cejna, pak dalšího a při třetím mi to došlo. Ryba se vylekala bombardování a couvla z mělčiny u druhého břehu zpátky do hlubší vody, kde narazila na Olivkovo krmení.

Nahazuji prut do stejné vzdálenosti a cejn na sebe nenechává dlouho čekat. Ryba se nám s přestávkami drží v krmení téměř po celou dobu závodu a tak vesle taháme cejny, plotice, kapříka i karase. O umístění nám už nejde, a tak si závod docela užíváme. Finální zatroubení nás zastihne s pocitem, že jsme si hodně dobře zachytali. Vím, že Radek vedle chytal na začátku hodně ryb, a tak si netroufám odhadnout, jak na tom jsme. Výsledná jednička je od druhého i třetího místa vzdálená jen o pár desítek gramů, ale přesto hodně potěší. Navíc porazit v sektoru Radynka se mi povedlo poprvé v životě :-)